Rozhovor s Danielou Fischerovou

Podobné články

Eriksenův flanker: jedna z nejznámějších úloh na selektivní pozornost

Když psychologové Barbara A. Eriksen a Charles W. Eriksen v roce 1974 představili svůj flanker, ještě v té době vůbec netušili, že se stane jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších testů na selektivní pozornost vůbec. A přece se tak stalo.

Expertní vysvětlení flankeru může znít trošku krkolomně. Jedná se totiž o úlohu, v rámci které musíte potlačit odpověď, jež je v rámci daného kontextu nevhodná.

V praxi to je mnohem jednodušší. Představte si seskupení jakýchkoliv proměnných (třeba čísel), z nichž musíte vždy vybrat a správně pojmenovat to, které je (nejčastěji uprostřed) mezi nimi. V tomto úkolu tedy ignorujete všechna čísla v okolí – a soustředíte se jen na jedno jediné.

Úplně první flanker z roku 1974 však pracoval s písmeny.

Například pro řadu sedmi písmen složených z šesti písmen H a jednoho odlišného písmene jste znali toto pravidlo:

pokud mezi písmeny H bude písmeno K, řekněte „pravá“ pokud mezi písmeny H bude písmeno C, řekněte „levá“

Zadání pak znělo HHHKHHH (museli jste hlásit pravá) nebo HHHCHHH (museli jste hlásit levá). V praxi to bylo trošku složitější, protože Eriksenové pracovali s více písmeny – ale princip zůstává stejný. Měří se rychlost vaší reakce a chybovost vašich odpovědí.

Později se namísto písmen začaly používat barvy, znaky nebo šipky. Např. i naše hra Armádní letka vychází z flankeru – bez ohledu na směr ostatních stíhaček vždy určujete směr jenom té, kterou vidíte na vrcholu trojúhelníku.

Neurologický základ

O tom, že flanker není jenom zábavnou hrou, ale skutečným „zlepšovačem mozku“ (konkrétně přední cingulární kůry) svědčí řada experimentů a výzkumů. Bylo například prokázáno, že lidé po požití alkoholu nebo drog mají mnohem delší reakční dobu, než za střízlivého stavu. To dokonce vedlo k tomu, že flanker zavedli i do některých testů pro řidiče.

Na výkon ve flankeru mají vliv také psychologické stavy. Zatímco dlouhodobí schizofrenici podávají srovnatelné výkony, jako zdraví lidé, akutní schizofrenici jsou dokonce lepší = jejich reakční doba je kratší. To vědce a lékaře vede k domněnce, že akutní schizofrenický stav má co dočinění se selektivní pozorností.

Zkoumání se nevyhnuli ani lidé trpící Parkinsonovou chorobou, u kterých často docházelo k chybným odpovědím – o to více, pokud věděli, že jejich trénink je časově omezený.

S původním flankerem se můžete setkat i dnes – většinou v rámci speciálních kognitivních testů. U nás na Mentemu ale máme mnohem zábavnější formu – ve zmíněné hře Armádní letka můžete svou selektivní pozornost trénovat třeba každý den.

Ženy a otcové na mateřské dovolené

Následující článek pojednává o osobách, které pečují celodenně o dítě. Omlouváme se dopředu otcům, případně jiným osobám, že budeme v této roli pro zjednodušení hovořit jen o ženách. Fakta uvedená v článku se vztahují v příslušných oblastech i na otce, případně na jiné osoby pečující o děti.

" Pracující matka je nesmyslné pojmenování, které jako by naznačovalo, že matka bez kariéry tráví čas lelkováním, sledováním televize a popíjením kávy. Ve skutečnosti je samo slovo MATKA synonymem pro jednu z nejnáročnějších a nejtvrdších prací vyžadovaných po jakémkoliv člověku. "

– Liz Smith

Početí a narození vlastního potomka je pro většinu nastávajících rodičů zásadní událostí, která zcela změní jejich životy. Nutno podotknout, že je to změna krásná a mnoho rodičů nalezne ve své nové roli jeden z nejkrásnějších smyslů svého života.

Nicméně je to také změna velmi náročná, v období před narozením zejména pro ženu, která prodělává ve svém těle i psychice velké změny. Jednak díky samotnému vývoji plodu a množství vyšetření, které musí absolvovat, aby se zjistilo, zda je dítě zdravé. Zčásti také díky velkým hormonálním změnám, které ženské tělo v těhotenství prodělává. Žena musí svůj život uzpůsobit tak, aby se potomek narodil zdravý. Mnohdy díky zdravotním komplikacím odchází brzy po početí na rizikové těhotenství a ztrácí tak často kontakt s prací a s životem, na který byla doposud zvyklá. Pro některé ženy je očekávané narození potomka vytouženou a očekávanou událostí. Jiné ženy jsou zprávou o svém těhotenství zaskočené, nicméně pokud se rozhodnou k tomu, že dítě donosí a porodí, musí se s touto situací ve velmi krátké době vyrovnat, což bývá často psychicky náročné.

Znamená to "vzdát se kariéry". Alespoň na nějakou dobu, která je nezbytná pro psychický a fyzický vývoj dítěte, a zpravidla trvá optimálně 3 roky.

Odborné studie ukázaly, že čerstvým matkám – prvorodičkám, se během těhotenství a po narození dítěte zvyšuje inteligence. Je to dáno tím, že žena musí zásadně změnit svůj život a v relativně krátkém čase se přeorientovat a naučit se novým činnostem, které nikdy nedělala. Je to o to náročnější, že se jedná o činnosti spojené přímo s péčí o zdraví a optimální vývoj nového života, který jí byl do rukou "svěřen". S tím souvisí i vysoký pocit zodpovědnosti. Žádná matka se nedokáže dopředu naučit, jak se má o dítě starat. Každé dítě je jiné a má svoje specifické potřeby. Proto jsou pro matku nejnáročnější první týdny po narození, tzv. šestinedělí, kdy je největší nápor na rychlé se přizpůsobení novorozenci, a hledání optimálních řešení v péči o něho. Matka se prostě musí během velmi krátkého okamžiku naučit příliš mnoho činností, aby neohrozila zdraví a život svého potomka. Kromě toho se její tělo pomalu dostává do stavu, před porodem, což trvá zpravidla nejen celé šestinedělí, ale i celý rok.

Existují mýty o tom, že ženy na mateřské dovolené "blbnou". Vědecké studie tato tvrzení vyvrátily, dokonce tvrdí, že výsledky inteligenčních testů, případně osoby o dítě celodenně pečující, neprodělávají žádnou zásadní změnu. Tento jev vysvětlují tím, že ženský mozek se musí přeorientovat na péči o dítě, která je, jak již bylo řečeno, velmi náročná zvláště pro prvorodičky, a zabírá tak většinu pozornosti matky. Dítě je totiž po narození zcela závislé na péči okolí. Matka se díky svým empatickým schopnostem musí i dítěti přizpůsobit a to v tom smyslu, aby s ním mohla komunikovat na úrovni, které dítě rozumí. Jak řekl Martin Luther:

" Máme-li děti vychovávat, je třeba, abychom se také stali dětmi. "

Je tedy zcela zřejmé, že se během mateřské dovolené žena učí a pak následně trénuje dovednosti, které jsou tolik odlišné od života, na který byla zvyklá před tím. To se týká i následného návratu do práce. Ten bývá pro mnoho žen velmi obtížný a náročný. Pomalu, ale přece docela rychle, se vrátit k předcházejícím úrovním (nejen) kognitivních dovedností.

Aby byl návrat do běžného života pro ženy příjemnější, nabízíme jim možnost tréninku kognitivních funkcí přímo z pohodlí jejich domova. Věříme, že jim přinese nejen mnoho zábavy, ale také užitku a usnadní jim návrat do pracovního života.

" Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne. "

– Ralph Waldo Emerson

Děti a dospívající

" Je úžasné, co děti dokáží, když jim k tomu dáme příležitost. "

– Linda Dobson

Děti jsou z vývojového hlediska nejrozlišnější skupinou populace. Během docela krátké doby, v rozmezí 0-15 let dochází v porovnání s ostatními životními dekádami, k poměrně prudkému a zásadnímu vývoji jedince. Jaký tento vývoj je, určuje potom celý jeho další život. Věková hranice, kdy jsme a nejsme ještě dětmi není daná věkem 15 let, to je spíše stanoveno pro snadnější orientaci. 15. rok je v našem státě hranice daná zákonem, kdy začíná trestně právní odpovědnost. Dospívající dostávají tento rok občanský průkaz. Tato pomyslná hranice dospělosti je však stanovena uměle. V dnešní době dospívající dozrávají celkově poměrně později, než tomu bylo například před sto a více lety. Díky lepší výživě sice fyzicky dozrávají dříve, než dříve :-) ale psychosociální dospělost se naproti tomu posunuje věkově výš. Děti jsou tak déle dětmi. Abychom nekřivdili mládeži, dospívajícím trvá déle, než jsou schopni se zcela postavit na vlastní nohy. Říká se, že nejsou ani dětmi, ale ani ještě dospělými.

Oproti tomu, v dnešní době tolik bohaté na podněty, informace a výdobytky moderní techniky, důrazu kladenému na výkon, jsou dnešní děti jaksi "inteligentnější", než tomu v porovnání ve stejném věku u dřívěji narozených generacích. Odborné studie pokukazují na lepší výkony dnešních dětí v inteligenčních testech, než tomu bylo řekněme o 40 let dříve, proto se inteligenční a jiné testy neustále vyvíjejí a přizpůsobujií se požadavkům moderní doby. Možná, a to je docela škoda, je tento trend příznivější na úkor vývoje jiných důležitých vlastností osobnosti, jako jsou například emocionální a morální vývoj, a jiné, než materiální hodnoty.

Nicméně, využijme dnešní dobu a možnosti, které máme a věnujme se nyní výkonům v poznávacích, tedy kognitivních oblastech.

Postavte vedle sebe 3 leté dítě a 7 leté dítě. Oboje spadají do katergorie děti, ale všichni vidíme, jak výrazný kognitivního posunu během 5 let díte doshálo. Vývoj kognitivních schopností u dětí je velmi složitý a má svoje zákonité etapy. Zájemce o tuto problematiku odkazujeme buď na odbornou literaturu, či o totmo tématu pojednáme na tomto webu jindy.

Zhodnotíme-li stav dnešního českého školství, oproti minulosti se zde objevilo ve vzdělávání dětí mnoho nového. Nicméně není to prioritní resort, a proto je ve školství stále málo peněz k tomu, aby byli všichni učitelé dále odborně a moderně vzděláváni s ohledem na vývoj moderních vzdělávacích metod, a mnoho mladých učitelů svůj obor opuští, aby našli lépe placené místo. Je tedy otázkou, zda je ve všech školách dostatek prostoru vyhovět individuálním kognitivním nárokům a požadavkům všech žáků a studentů. Pomineme-li specializované školy, zaměřené na rozvoj toho či onoho talentu (školy s rozšířenou výukou cizího jazyka., tvůrčích či matematicko-logických dovedností), často soukromého zaměření, je tu stále velké množství škol státních.

Díky značnému zkvalitnění stravy v posledních desetiletích, dostává mozek našich dětí větší přísun vitamínů a látek potřebných pro optimální rozvoj vrozených dispozic a schopností, včetně těch mentálních. Otázkou ale je, nakolik mají děti a dospívající ve škole možnost tyto dispozice optimálně rozvinout.

" Jestliže neumíš, naučíme tě, jestliže nemůžeš, pomůžeme ti, jestliže nechceš, nepotřebujeme tě. "

– Jan Werich

Trendem dnešní doby jsou počítače a počítačové hry. Ne všechny děti a mládež mají ale tu motivaci svůj vrozený potenciál dále rozvíjet. Často je k tomu nikdo nevede, byť třeba jen proto, že neví o možnostech, kteréexistují. Počítač a internet má dnes obrovskou výhodu v tom, že je na každé škole a takřka v každé domácnosti. Je tedy relativně snadno dostupný. A levný. A s tím i možnost tréninku vlastních schopností a dovedností.

Komerčně je mezi dětmi a mláděží rozšířeno mnoho her, které sice osobnost nějakým způsobem stimulují, otázkou ale je, zda je vždy k jejich vlastnímu dobru a rozvoji. Je spousta mladých lidí, kteří nevědí sami, jak by svůj volný čas využili.

Díky tréninku kognitivních schopností mohou děti ve škole dosáhnout ve škole lepších výkonů, a to zejména díky tomu, že Mentem trénink je pojat formou hry a zábavy. Místo toho, aby se ve škole předháněli, kdo vykouří více cigaret, mohou se přehánět v tom, kdo dosál v jaké hře lepších výsledků.

Tak do toho! :-)

" Váš život, čas a mozek by měl patřit vám a ne nějaké instituci. "

– Grace Llewellyn

Dětská amnézie: fenomén, který zkoumal už slavný Freud

Létáme do vesmíru, hledáme elixír mládí, chceme cestovat časem. A přitom o mozku, základním orgánu každého člověka, toho zatím víme tak málo. A ještě méně toho víme o dětské amnézii: fenoménu, který poutá pozornost neurovědců i psychologů již více než 100 let.

Čím to, že člověk si skoro vůbec nepamatuje na nic z toho, co prožil během prvních tří let svého života? Jak je možné, že ze svého mozku vymaže všechny ty neuvěřitelné zážitky spojené s poznáváním světa, do kterého se nedávno narodil? Poprvé fenomén dětské amnézie popsal slavný psycholog Sigmund Freud, který prohlásil, že dítě vzpomínky z raného věku vytěsňuje kvůli jejich sexuální povaze (kojení atp.). Tato teorie už dnes vyvolává spíše úsměv.

Ztrácí se až věkem

Šobková Denisa a Plháková Alena například ve své studii z roku 1999 (Dětská amnézie) zveřejnily závěry výzkumu, podle kterého si děti ve věku do 9 let na první roky svého života pamatují celkem dobře. Tzv. dětská amnézie se podle nich paradoxně začíná projevovat až později – čím je člověk starší, tím méně si toho z prvních let svého života pamatuje.

Tuto teorii do jisté míry potvrzují také kanadští neurovědci Paul W. Frankland a Sheena A. Josselyn, podle kterých k zapomínání dochází zničením starých neuronových spojení. Tím, jak se mozek v mladém věku velmi rychle učí a rozvíjí, jednoduše „likviduje“ stará neuronová spojení (aby si uvolnil kapacitu pro nové informace. Tímto procesem však likviduje ty nejčasnější vzpomínky, které má ve své paměti uchované.

Podle další teorie je za dětskou amnézii zodpovědná neschopnost dítěte mluvit. Tím, že si nedokáže svoje zážitky převést do verbální podoby, si je nedokáže ani zapamatovat. Další teorie zase tvrdí, že dítě si nemůže zážitky zapamatovat, protože ještě nechápe čas a není schopno je chronologicky seřadit. V hlavně tak vzniká emocionální chaos, který nelze dlouhodobě udržet. Jiní vědci zase přišli s myšlenkou, že za amnézií stojí neschopnost dítěte uvědomit si samo sebe.

Dnes je za příčinu dětské amnézie oficiálně považováno to, že děti do tří let nemají dostatečně rozvinutý hipokampus – část mozku, která je přímo zodpovědná za uchovávání informací a orientaci v prostoru. Ostatně Alzheimerova nemoc, která způsobuje neschopnost ukládat do mozku informace, je (zejména ve své prvotní fázi) projevem poškození právě hipokampusu.

Nezapomínejte trénovat

Zatímco dětská amnézie je ztrátou paměti předvídatelnou a akceptovatelnou, v dospělejším věku už by vás (ani vaše děti) nic podobného potkat nemělo. Proto je potřeba paměť neustále trénovat a posilovat. Existují stovky a tisíce různých cvičení, úkolů nebo testů, které vám k tomu dopomůžou. Ty nejlepší a nejzajímavější z nich jsme ve spolupráci s vědci a pedagogy přetavili v zábavné hry – všechny je najdete tady na Mentemu.

Přečtěte si náš blog