Přečtěte si náš blog

Rozmarné rozptylování

Moderní technologie se staly každodenní součástí našich životů jako nezbytní pomocníci i kratochvíle. Jejich displej nabízí útočiště, kdykoli by jinak hrozilo zdlouhavé čekání ve frontě nebo na zastávce. (Copak se asi děje ve světě?) A jsou po ruce i v případě, že náš společník zkrátka není dostatečně zábavný nebo upovídaný. (Jen mrknu, jestli mi někdo nepsal.) A když se po dlouhém dni konečně uvelebíme na gauči a zapneme televizi, neuškodí zároveň zabrousit do méně stojatých vod internetového světa. Surfujeme, rolujeme, stahujeme, těkáme pohledem sem a tam a jsme náležitě hrdí na to, kolik toho zvládneme zaráz vnímat. Uprostřed všeho toho radostného rozptylování nás ani nenapadne znepokojovat se otázkou, jestli se vůbec ještě dokážeme plně soustředit na jednu činnost. Neovlivňuje nás, že žijeme ve světě plném mediálních lákadel?

Výsledky mnoha studií se shodují, že mezi multitaskingem a problémy se soustředěním existuje spojitost. Mentální zdroje jsou omezené, a když se musíme potýkat s více úkoly zároveň, ovlivňuje to také náš výkon. Ale podívejme se na tento fenomén trochu detailněji.

Představte si, že sedíte za volantem svého vozu. Při jízdě vnímáte nerovnosti silnice, značky regulující jízdu, světla semaforu, pohyby auta i zvuky z ulice. Zároveň k vám doléhá hlas z vedlejšího sedadla. Anebo z hands-free. Je v tom rozdíl? Je! Spolujezdec sdílí řadu vašich vlastních dojmů. Vidí a slyší to samé, co vy, auto s ním pohupuje stejným způsobem a všem těmto vjemům intuitivně konverzaci přizpůsobuje. Mezi ním, vámi i provozem panuje soulad. Naproti tomu, když telefonujete, komunikace zaměstnává vaši pozornost na úkor provozu. Jestli přitom máte nebo nemáte volné ruce nehraje podstatnou roli. Člověk, se kterým mluvíte, každopádně vaši cestu nevidí. Rosenberg na tomto případě ukázal, že problém nespočívá čistě ve vršení aktivit. Míra rušivého působení závisí na tom, jestli média odvádí uživatele od jeho hlavní činnosti (v tomto případě řízení). A to se zase pojí se zažitým způsobem jejich používání. Jakmile totiž zapneme televizi, počítač, mobil, tablet nebo jiné zařízení, táhnou nás směrem k automatizované činnosti, kterou sdílíme s ostatními uživateli. Vezmeme si další příklad: Sedíte na přednášce a zatímco posloucháte výklad, slovo od slova ho zaznamenáváte do svého laptopu. Stálí uživatelé jsou na rychlé psaní na počítači tak zvyklí, že je k němu přímo vybízí. Psaní rukou takovou rychlost obvykle neumožňuje. Výzkum Muellera a Oppenheimera ukázal, že právě proto ruční pisatelé věnovali více pozornosti obsahu přednášky a zaznamenávali si jen kratší poznámky. Když pak měly obě skupiny nabyté vědomosti prokázat, výkon studentů s laptopem byl podstatně horší než těch s obyčejným blokem. Schopnost zaznamenat každé slovo je odváděla od snahy pochopit celkový význam.

Sečteno a podtrženo, multitaskingu se přičítá řada negativních dopadů a průvodních jevů. Jedním z těch nejpalčivějších je vyšší impulzivita. Pozornost se tak snadněji nechá lapit do sítě rozptylujících (ač nepodstatných) podnětů z okolí. (Nezáviděli jste někdy lidem, kteří si dokážou v šumu vystupujících a přistupujících v MHD klidně číst?) Některé studie ale mění úhel pohledu a naznačují, že multitasking přispívá ke schopnosti rychleji „přepínat“ pozornost mezi jednotlivými úkony. A kdo ví, jestli to není jen jeden z delší řady přehlížených přínosů.

Seznam literatury:

Aagaard, J. (2014). Media multitasking, attention, and distraction: a critical discussion. Phenomenology and the Cognitive Sciences, 47(8), 552-568. Ralph, B.C., Thomson, W.D.R., Cheyne, J.A., & Smilek, D. (2013). Media multitasking and failures of attention in everyday life. Psychological Research, 78(5), 661-669. Yap, J.Y., & Lim, S.W.H. (2013). Media multitasking predicts unitary versus splitting visual focal attention. Journal of Cognitive Psychology, 25(7), 889-902.