Kognitivní trénink

Kategorie Kognitivní trénink

Tréninkem lze oddálit zhoršování kognitivních funkcí

V současné době neustále roste počet lidí s neurodegenerativními onemocněními (dříve nazývanými také demence). Tenhle trend úzce souvisí se stárnutím populace, kdy se v populaci zvyšuje procento lidí ve věku nad 65 let. Pričemž lidi nad 65 let mají asi 5% riziko vzniku jedné z forem neurodegenrativního onemocnění, ve věku nad 80 let se tato pravděpodobnost zvyšuje až zhruba na 25%. Kognitivní deficit, kterí se s těmito diagnozami spojuje vede k omezení samostatnosti pacienta a zvýšené spotřebě zdravotnické péče. Proto se v poslední době směřuje hodně energie a také peněz do studia kognitivního tréninku u starší populace. Výzkumů, které sledovali vlyv tréninku u seniorů již prokázali, že trénink zlepšuje kognitivní fukcne, informace o tom jak dlouho tento efekt vydrží a také jaký dopad má na každodenní fungování a samostatnost člověka byly vzácné. Nedávno byly publikovány výsledky jedné z nejnovějších a nejrozsáhlejších studií, které poskytují i tyto údaje.

Americká studie ACTIVE (The Advanced Cognitive Training for Independent and Vital Elderly) tak odstartovala v roce 1999 s cílem zjistit vlyv kognitivního tréninku na kogn.výkon a denní fungování u seniorů. Do studie se přihlásilo téměř 3000 zdravých dobrovolníků s průměrným věkem 74 let. Absolvovali 10 tréninkových sezení v průběhu 5 až 6 týdnů. Jedni pro trénink paměti, další trénovali rychlost zpracovávání a třetí skupina účastníků se věnovala tréninku usuzování. U některých pak po 11 a 35 měsících následovaly 4 opakovací sezení. Tyto tři domény tréniku nebyly vybrány náhodně. S věkem nejvíce ze všech slábnou a zároveň významných způsobem ovlivňují samostatnost člověka.

Měření výkonu v kognitivního výkonu bylo provedeno před tréninkem, pak těsně po, po 1 roce, po 2,3,5, a nakonec po 10 letech. Trénink usuzování a rychlosti zpracování vedl k vyššímu výkonu i po deseti letech. V případě paměťového tréninku zlepšení vydrželo "jenom" 5 let. Účastníci všech skupin včetně "pamatovací" zaznamenali jisté snížení schopnosti provádět běžné denní aktivity, jako nakupování a práce s penězi, péče o děti nebo domácí mazlíčky a pod. Ale ti kteří trénovali, na tom byly líp jak jejich protějšky z kontrolní skupiny.

Trénink může tedy podle výsledků této studie, oddálit úpadek kognitivních funkcí a znížení samostatnosti u starší populace.

Brain Gym^® – metoda cvičení těla a mysli

Metoda používaná ve fitcentrech v Americe, která propojuje pohyb těla s podporou a zapojením mysli a lidského mozku. To je metoda Brain Gym®.

U nás o této metodě cvičení příliš neuslyšíte, avšak pravděpodobně některé z nich znáte nebo i děláte. Jde o jednoduché fyzické cviky, které zapojují do činnosti mozek specifickým způsobem a pomáhají tak „protáhnout“ nejen tělo, ale i mysl. Tato metoda je dostupná v některých centrech v USA, zajímavé cviky můžete najít také na YouTube formou ukázek. My si k nim nyní řekneme pár příkladů, které si každý může sám doma vyzkoušet.

Jednoduchá cvičení pro každého

Princip Brain Gym® je postaven na jednoduchosti a proveditelnosti bez speciálního vybavení. Díky specifickým pohybům těla odbourává stres, pomáhá relaxaci, osvěžení mysli a aktivuje mozek. Pozitivní výsledky jsou prokázané na podporu a pomoc při jakémkoliv učení. Právě proto se nejčastěji používá u dětí a mládeže. To však neznamená, že není určen pro každého, ba naopak, je určen pro každou věkovou skupinu, u které je možné provést popsané pohybové aktivity.

Cvičení jsou postavena na koordinaci rukou, nohou, očí a mysli, která řídí jejich různorodý pohyb.

Jedná se například o tyto jednoduché cviky:

kreslení osmiček prstem či celými pažemi (možnost zapojit druhou ruku v opačném směru) pomalé pití vody po doušcích a vnímání průchodu vody tělem vykreslování různých obrazců ve vzduchu prstem (písmena, jednoduché obrázky) střídání pravidelného a nepravidelného dýchání a vnímání změn, dýchání „do břicha“ jakýkoliv druh verbální a neverbální aktivity spojené v jednu činnost – mluvení v kombinaci s některým z uvedených cviků či pouze malováním, psaním a podobně (cvičení pozornosti)

Cvičit můžete kdekoliv a kdykoliv

To jsou jen některé z možných cviků. Vyzkoušejte je klidně doma, vžijte se do pohybů těla ve spojení s myslí a jistě sami přijdete na řadu podobných cvičení, při kterých budete vnímat zapojení těla a mysli v jedno aktivitu. Zjistíte, že nejde o nic složitého a díky absence nutnosti speciálního cvičení, prostoru či času, jsou tyto cviky určené kamkoliv a i na krátký čas.

Podívejte se také na názorné příklady cviků na youtube.com:

https://www.youtube.com/results?search_query=brain+gym+exercise

Může fyzická aktivita zlepšit naše kognitivní schopnosti?

Často se říká - v zdravém těle, zdravý duch. Skutečně má však fyzické cvičení blahodárný vliv nejen na naše svaly, ale i na náš mozek? Výzkumy z posledních let ukazují, že ano. Ale pozor! Při rychlém sprintu nebo při zvedání těžkých činek si mozkové závity rozhodně neposílíte. Pokud chcete udělat něco pro svůj mozek, zkuste raději jogging na delší trať, plavání nebo jiný vytrvalostní sport. Vědci totiž zjistili, že pozitivní vliv má na náš mozek především aerobní cvičení, tedy takové cvičení, které je se střední intenzitou prováděno po delší dobu. Naopak anaerobní cvičení, jako je právě posilování nebo sprint, při kterém je potřeba vyvinout vysoký výkon za krátkou dobu, na náš mozek pozitivní vliv patrně nemá. A které kognitivní schopnosti si můžete díky fyzickému cvičení posílit? Většina výzkumů ukazuje, že fyzická aktivita má největší vliv na zlepšení našich exekutivních funkcí. Další studie pak naznačují, že by fyzické cvičení mohlo vést i k částečnému zlepšení naší pracovní a prostorové paměti.

Prospívá však fyzické cvičení všem věkovým skupinám? Výzkumy ukazují, že ano. V několika studiích bylo například zjištěno, že žáci, kteří více cvičili, byli ve škole v průměru úspěšnější než žáci, kteří měli méně fyzické aktivity. To, že fyzické cvičení prospívá i lidem ve středním věku, pak ukázal například výzkum finských vědců z roku 2014. Ti zjistili, že lidé, kteří ve středním věku cvičili alespoň dvakrát týdně, měli nižší riziko vzniku demence, než lidé, kteří byli méně aktivní. Podle Francesca Sofi a jeho kolegů, kteří v roce 2011 provedli rozsáhlou analýzu dosavadních studií, pak pravidelné fyzické cvičení může ve stáří snížit riziko zhoršení kognitivních funkcí téměř až o 40 %.

Fyzická aktivita je tedy rozhodně důležitá nejen pro naše svaly, ale i pro náš mozek. Takže až dnes dokončíte svůj Mentem trénink, běžte si třeba zaběhat do parku nebo zaplavat:)

Jak zlepšit svou prospektivní paměť

V mém minulém článku jsme se podívali na to, co je to vlastně prospektivní paměť a jak nám pomáhá při plánování nejrůznějších úkolů. Častokrát se nám však může stát, že na nějaký úkol, který jsme si naplánovali, můžeme během dne snadno zapomenout. Psychologové Gilles Einstein a Mark McDaniel uvádí ve své knize Prospective memory (2007) celou řadu různých tipů a rad, jak se takovým chybám vyhnout a právě o některé z těchto rad bych se s vámi nyní chtěl podělit.

Rada č. 1: Pokud se rozhodneme, že bychom měli něco udělat, měli bychom to udělat co možná nejdříve, nejlépe ihned.

Tahle rada zní na první pohled poměrně banálně, výzkum Einsteina a McDaniela však ukazuje, že na to, že máme v plánu něco udělat, můžeme někdy zapomenout až překvapivě rychle. Například v jednom z jejich experimentů měli lidé na počítači plnit různě náročné úkoly a zároveň měli vždy zmáčknout určitou klávesu, když se změnila barva pozadí na obrazovce. Část účastníků měla zmáčknout klávesu ihned, část ji měla zmáčknout až poté, co vyřeší rozpracovaný úkol. Lidé, kteří měli zmáčknout klávesu ihned, na to téměř nikdy nezapomněli. Lidé, kteří zmáčknutí klávesy museli odložit o 5 sekund, aby dořešili zadaný úkol, ji zapomněli zmáčknout téměř v 25 % případů.

I velmi krátký odklad tedy může vést k tomu, že na svůj záměr zapomeneme a při rušném dni na něj můžeme klidně zapomenout i během několika sekund. Pokud tedy například chceme kolegyni poslat e-mail s důležitou přílohou, měli bychom ji k němu připojit ještě předtím, než tento e-mail začneme psát. Pokud bychom si řekli, že ji připojíme až po dopsání, mohli bychom na to jednoduše zapomenout.

Rada č. 2: Pokud si chceme na něco vzpomenout, měli bychom používat vhodná vodítka.

Někdy bohužel nejde vykonat náš záměr ihned a musíme ho tedy o něco odložit. V takovém případě je třeba mít nějaké vhodné vodítko, které by nám náš plán v ten správný čas připomnělo. Jaké by takové vodítko mělo být? Především by mělo být dostatečně výrazné a hlavně by mělo být nějak smysluplně spojeno s tím, co chceme udělat. Jaké vodítko by nám tedy mohlo například úspěšně připomenout, že máme v obchodě ráno koupit mléko? Někdo by třeba mohl zkusit přilepit lístek s poznámkou na ledničku. Pokud máte však na ledničce už více podobných lístků, nemuselo by být takové vodítko dostatečně výrazné. Dalším vodítkem, dříve často používaným, by mohl být třeba uzel na kapesníku. Takové vodítko je možná dostatečně výrazné, není ale nijak smysluplně spojeno s tím, co chceme udělat. Pokud bychom viděli uzel na kapesníku, vzpomněli bychom si pouze, že si máme na něco vzpomenout, ale nevěděli bychom přesně na co. Gilles a Einstein navrhují, že vhodným vodítkem by v tomto případě byla například prázdná krabice od mléka, kterou bychom postavili přede dveře. Takové vodítko by bylo dostatečně výrazné a zároveň i smysluplné.

Rada č. 3: Při plánování našich úkolů bychom měli být co nejvíce konkrétní.

Častokrát se stává, že při plánování našich úkolů nejsme příliš konkrétní a zaměřujeme se více na to, co máme udělat, než na to, kdy a kde bychom to mohli udělat. Pokud bychom například měli vyřídit nemocnému kolegovi nějaký vzkaz, v duchu si často řekneme jen: "Musím mu během dneška zavolat." Takový plán ale není dostatečně specifický a může se snadno stát, že na něj zapomeneme. Můžeme si ale v duchu říct i konkrétnější plán: "Až se dneska vrátím z oběda a sednu si v práci zpátky ke svému stolu, tak mu zavolám." V takovém případě si pak na svůj plán vzpomeneme mnohem častěji, než když je neurčitý a vágní. To, že má tato propracovanost plánu vliv na vybavování z naší prospektivní paměti, ukázala i řada různých studií.

Rada č. 4: Pozor na rutinní činnosti, které děláme pravidelně každý den.

Říká se, že zvyk je železná košile a my často předpokládáme, že pokud něco děláme pravidelně každý den, nemůžeme na to zapomenout. Je pravdou, že na každodenní úkoly si vzpomeneme lépe než na nepravidelné úkoly, ale i rutinní činnost přináší podle Gillese a Einsteina problémy, před kterými bychom měli být na pozoru. Opakovanou činnost často děláme automaticky a může se nám snadno stát, že zapomeneme na to, že jsme ji již udělali, a proto ji uděláme znovu. Tato chyba se často objevuje u seniorů a v některých případech může mít i vážné následky. Může se například stát, že senior, který si vždy ráno bere léky, zapomene na to, že si je před chvíli vzal, protože to udělal automaticky. Znovu si je tedy vezme a pak může dojít i k jeho předávkování. V experimentech Einsteina a McDaniela se ukázalo, že k zopakování již jednou provedené rutinní činnosti, docházelo u seniorů poměrně často (přibližně v 18 % případů), u mladších dospělých se tato chyba téměř nevyskytovala (přibližně v 5 % případů).

Jak tedy můžeme těmto chybám alespoň částečně zabránit? Na tuto otázku našla odpověď psycholožka Grit Ramuschkatová se svým týmem. V jejím experimentu plnili senioři na počítači několik různých úkolů a v průběhu každého úkolu měli vždy jedenkrát zmáčknout určenou klávesu. Část seniorů měla klávesu jednoduše zmáčknout jednou rukou, ostatní senioři pak měli jednou rukou zmáčknout klávesu a druhou ruku se při tom měli dotknout hlavy. Ukázalo se, že senioři, kteří měli pouze zmáčknout klávesu, ji omylem zmáčkli dvakrát téměř v 17 % případů. Senioři, kteří se při tom měli dotknout hlavy, zmáčkli klávesu dvakrát pouze v 6 % případů. Velmi jednoduchou rutinní činnost tedy můžeme omylem zopakovat, u rutinní činnosti, která je komplexnější, se to však tak často nestane.

Einstein a McDaniel tedy doporučují seniorům, aby si pravidelně brané léky několikrát převalili v puse a ne je jen jednoduše spolkli. Podobně "obohatit" pak můžeme i jiné rutinní činnosti a lépe si pak pamatovat, že jsme je již udělali.

Zdroj: McDaniel, M. A., & Einstein, G. O. (2007). Prospective memory: An overview and synthesis of an emerging field. Sage Publications.

Zvyšuje poslech klasické hudby inteligenci?

Tak jak je tomu u mnoha mýtů, i tzv. Mozartův efekt má reálný podklad ve vědeckých výsledcích a mýtus z něho dělá až následná chybná interpretace.

Bylo to v roce 1993, kdy prestižní vědecký časopis Nature publikoval výzkum Dr. Rauschera a jeho kolegů, ve kterém zjistili, že 10 minutový poslech Mozartovy klavírní sonáty K448 vede k nárůstu skóre v části Standford-Binetova inteligenčního testu. Účastníci výzkumu nevyplňovali celý test, jenom jednu část, která měří schopnost vizuoprostorového usuzování. Výkon těch, kteří poslouchali sonátu byl vyšší v přepočtu na IQ skór o 8-9bodů, zatímco ostatní účastníci, kteří seděli v tichu nebo poslouchali relaxační instrukce nezaznamenali nárůst.

Zpráva to byla atraktivní, protože zdánlivě řešila důležitý sociální a ekonomický problém: jak zaručit vysokou inteligenci svých potomků. Našla si proto svou cestu i do popularizačních médií, kde už ale kolovaly její poněkud fantastičtější verze: "Poslech Mozartovy hudby zvyšuje inteligenci", nebo také že když dítě poslouchá jakoukoliv klasickou hudbu v raném věku, bude později inteligentnější a vůbec, osobnostně zralejší. V americkém státě Georgia dokonce uzákonili, že každá nová matka dostane CD s klasickou hudbou, na Floridě musela v jeslích znít klasická hudba každý den.

Potíž je ale v tom, že pozitivní efekt klavírní sonáty na výkon v testu byl ve vzpomínaném výzkumu jenom dočasný a také v tom, že není možné výsledek jednoho úkolu interpretovat jako zvýšení celkového intelektového nadání. A v neposlední řadě se ve výzkumu mluví o jediné klavírní sonátě, nevíme jaký efekt by mělo poslouchání jiné sonáty od Mozarta, nebo možná od jiného skladatele, nebo jiné hudební formy s použitím jiných nástrojů než je klavír, a pod.

Mozartův efekt nezachvátil ale jenom laickou veřejnost. Kromě autorů původního výzkumu se o vztah hudby a vizuoprostorových schopností začalo zajímat více odborníků. Replikace původního výzkumu přinesly smíšené výsledky – některé původní výsledky potvrdily, ale většina ne. Jiní autoři pozorovali také pozitivní vliv Schubertovy hudby nebo mluveného slova na vizuospaciální funkce, jiní nenalezli změnu v úkolu po poslechu jakékoliv hudby nebo ticha či slova. Velká statistická analýza těchto studií uzavírá, že pokud se efekt nalezl, byl zanedbatelný. Otázkou jestli déledobé poslouchání klasické hudby zvyšuje celkové IQ i na několik let, se nikdo nezabýval, protože k tomu nebyl důvod. Neexistuje tedy žádný důkaz, že by poslech klasické hudby zvyšoval inteligenci.

Jedna skupina odborníků se domnívá, že příznivý efekt Mozartovy sonáty mohli někteří výzkumníci pozorovat proto, že hudba jako taková vede ke zvýšení celkového nabuzení organizmu, což má nepřímý pozitivní efekt na výkon v jakýchkoliv kognitivních úlohách, i to ale jenom dočasný. Optimističtější odborníci usuzují, že zpracování hudby a vizuoprostorové schopnosti využívají v mozku ty samé struktury, a proto jsou vzájemně propojené.

Dobrou zprávou pro milovníky jakékoliv hudby ale je, že lidé, kteří hrají na hudební nástroj, dosahují lepších výsledků v testech slovní paměti, mají lepší výslovnost v cizím jazyku, který se učí, a také lepší exekutivní funkce. Hra na hudení nástroj tedy může posloužit jako účinný kognitivní trénink.

Genetika a mentální výkon

Čeho všeho můžeme tréninkem dosáhnout? Jak veliké jsou naše schopnosti? Dokážeme víc, než si myslíme? Kde jsou naše hranice? Existují vůbec nějaké?

Na příkladu fyzického cvičení si zkusíme přiblížit některé aspekty tréninku mentálního.

Člověk se rodí s určitou genetickou výbavou. Geneticky je dané v podstatě všechno. Tělesné proporce, dispozice i vlastnosti. Výška, barva očí, krevní skupina, barva vlasů, délka prstů, sklony k obezitě, k srdečním chorobám, tělesná specifika (např. albinismus, některé choroby jako porucha krevní srážlivosti a další) i abnormality (např. Downův syndrom, anencefalus, ...). Geneticky dané jsou i hraniční možnosti fyzického výkonu. Například délka nohou u běžců či agilita či ohebnost u gymnastů, apod.

Předurčeni k úspěchu?

V dětství se obvykle pozná, které dítě má vlohy ke které činnosti. Děti nadané pro sport navštěvují sportovní kroužky, kde se jejich vlohy rozvíjí, zlepšuje se jejich kondice, trénuje se jejich ohebnost, agilita, buduje se specifická svalová hmota. Pravidelným tréninkem se pracuje na rozvoji těchto a dalších dílčích dovedností. Některé děti z kroužků odejdou pro "nedostatek talentu", nebo protože je to prostě nebaví, jiné ukončí sportovní "kariéru" během střední školy, a některé se začnou sportu věnovat profesionálně. Ani tady však není zdaleka vyhráno. Republikové mistrovství může vystřídat mistrovství celosvětové, či Olympiáda.

Není pochyb, že vrcholoví sportovci tvrdě dřou, pravidelně trénují, a s podporou odborného týmu (trenéři, lékaři, nutriční specialisté, psychologové, ad.) pracují na co nejlepších výsledcích a nejvyšších výkonech. A přece, zpravidla vyhrává jen jeden. Jen jeden je nejlepší. V dané disciplíně, v dané kategorii, v daném roce, v daném věku. Proč všichni, kteří tak tvrdě dřeli nedosáhli stejného - tak dobrého výkonu? Pomineme-li vhodnou "konstelaci hvězd", dávku štěstí a další vedlejší faktory, odpověď se stáčí k jediné odpovědi. Na "vině" je genetika. Vrcholoví sportovci rozvíjejí vlohy vhodné ke sportu až k hranicícm svých možností. Už jen kvůli tomu, že soupeř je např. o tři centimetry vyšší, může skočit do výšky o něco víc, a to i navzdory tomu, že tento svůj nedostatek mohu kompenzovat větší svalovou silou v nohách, ev. rukách, ohebností i mrštností. Ale ruku na srdce, kdo z nás má v běžném pracovním životě čas zkoušet, kam až jeho fyzické schopnosti sahají?

Oproti tomu jsou děti, které takovou příležitost nedostanou, a jejich vlohy rozvíjeny nejsou. Proto mohou děti, jejichž vlohy rozvíjeny jsou, dosáhnout v určitých ohledech lepších výsledků, než děti, jejichž vlohy mohou být pro danou oblast lepší, ale rozvíjeny nejsou. Je důležité vědět, že rozvoj určitých schopností závisí nejen na genetické dispozici, ale i na vlivu prostředí. Prostředí totiž svou stimulací působí na určitou oblast genů, které se díky této stimulaci mají možnost "realizovat". Pokud je stimulace prostředí na organismus stereotypní, ostatní geneticky podložené vlohy možnost k realizaci nedostanou. A to je škoda.

Duševní trénink funguje na podobném principu

Podobně to funguje i s tréninkem duševních, potažmo mentálních dovedností. Podívejte se například na herce. Celý život trénují paměť, a další mentální schopnosti, a mohou se učit další role až do vysokého věku. Příznivý mentální výkon se také odráží v jejich duševní a nezřídka i fyzické svěžesti. Obchodník trénuje komunikační a prezentační dovednosti, i když se mu zpočátku nemusí moc dařit, s postupným tréninkem neustále zlepšuje prodejní strategie. Podobně jsou na tom učitelé či vědečtí pracovníci. Profesionální řidiči, letečtí dispečeři či piloti, to jsou profese náročné na pozornost a práci pod tlakem. Tam, kde z počátku musí investovat více energie do činností potřebných pro výkon profese, po čase jsou díky tréninku investice menší a výkonnost lepší. Díky tomu i nabytým zkušenostem se potom mohou posouvat na vyšší, třeba i řídící pozice. Navíc se tyto schopnosti, potřebné pro výkon jejich profesí, pozitivně odrazí i v jejich dalším životě.

Oproti fyzickému, je to s mentálním tréninkem přece jen jednodušší, protože ho můžeme provádět z domova, nebo prakticky kdekoli, kde je online připojení (při moderních technologiích to může být i cestování vlakem či autobusem, kavárna, atp.). I přesto se na něj v našich podmínkách zapomíná více než na trénink fyzický.

Trénink těla, trénink mysli

" Mít dobrou mysl nestačí. Hlavní je používat ji. "

– Marcus Tullius Cicero

" Mysl je trochu jako zahrada. Když jí nedodáváme výživu a nekultivujeme ji, zaroste plevelem. "

– neznámý autor

Dnešní doba má jeden typický rys: jsme společností vedeni ke konzumnímu životu. K vnější formě, k majetku, vnější kráse a vnějšímu bohatství. Když si položíme otázku, jak vypadá spokojený člověk, většinou nás napadne ten, kdo má krásný účes, dokonalý make-up, kvalitní, nejlépe značkové oblečení, a v neposlední řadě krásné tělo. Dnes a denně utrácíme spoustu peněz za krásné věci a věci, které nás samy krásnými učiní. Drahá (a krásná) auta, krásné domy, kvalitní přípravky, které nás zkrášlí, krémy, dekorativní kosmetika, parfémy, oblečení, boty, zubní pasty, kosmetické zákroky a operace. Chodíme do fittness center, solárních studií, apod.

Krása samozřejmě není nic špatného, je příjemné dívat se na krásné věci, krásnými věcmi se obklopovat a sami krásnými být. Je přirozené, že se snažíme všemožně svou krásu a atraktivitu všemožně udržet. Kdo by se nechtěl líbit ostatním?

Cvičením k vyšší kvalitě života

Fyzická krása, krása těla má ale i jiný důležitý význam. Optimální a pravidelný fyzický trénink z medicínského hlediska působí pozitivně i na kvalitu života. Cítíme se lépe, jelikož pohyb v kombinaci se správnou životosprávou a racionální stravou omezují výskyt mnoha civilizačních onemocnění. Od obezity, přes choroby srdce a cév, až po pohybového ústrojí.

Nezapomínáte ale na mysl?

Často jsme však zaměřeni na svoje tělo tolik, že zapomínáme na druhou podstatnou složku našeho života: duši a mysl. Vědecky bylo opakovaně prokázáno, že podobně, jak trénujeme svaly fyzického těla, můžeme trénovat a posilovat a rozvíjet také náš mozek, přesněji řečeno naši mysl, jednotlivé její složky.

Současná společnost umožňuje člověku vést v podstatě pohodlný život, spoustu věcí za nás dnes obstarají přístroje. Kromě toho, že za nás obstarají fyzicky náročné práce, ulehčují nám i vykonávání složitých myšlenkových činností. Na počítání máme kalkulačku, její velký bratr počítač nám pomocí různých programů umožňí spočítat náročné vzorce a algoritmy v různých oborech a vědních disciplínách, GPS nás navede kam potřebujeme, a jistě sami najdete mnoho dalších. Každá profese má svá specifika, ale obecné počty a myšlenkové schopnosti, potřebuje ke každodennímu životu každý z nás.

Budeme-li se ale v životě spoléhat pouze na to, co za nás udělají stroje, naše svaly zakrní. Naší povinností potom bude už jen ráno vstát z postele, udělat několik nezbytných kroků, abychom došli do auta, z auta do kanceláře ke stolu, na oběd, do kanceláře, do auta, a nejlépe doma opět k PC, a tři kroky k televizi. Odměnou nám bude obezita, úbytek svalové hmoty, a když se k tomu přidá ještě nezdravá strava či kouření, na civilizační nemoci je zaděláno. Obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak, to jsou ty nejznámější. Každý lékaž vám řekne, že pohyb a přiměřené pravidelné zatěžování svalů vede nejen k tělesné, ale i duševní svěžesti a prodloužení života. Budeme-li své schopnosti používat na to, k čemu jsou, budeme-li je trénovat, ony nás potom budou odměňovat.

Mysl můžete trénovat stejně jako své tělo

Totéž se týká i naší mysli. Nebudeme-li ji trénovat, posilovat její jednotlivé složky, zvlášť či komplexně, mysl „usne“, a její výkonnost bude pramalá. Staneme se pouze pasivními konzumenty toho, co nám společnost nabídne. Jaká potom bude kvalita našeho života? Každý z nás byl zrozen s určitými schopnostmi a potenciálem, který by mohl v životě realizovat, v nejlepším případě můžeme mluvit o seberealizaci. Seberealizace nám umožní žít skutečně kvalitní a spokojený život. Nebudeme již jen pasivními konzumenty, ale budeme se aktivně podílet na tvorbě svého života a svého nejbližšího či širšího okolí.

Sami určitě ve svém životě znáte mnoho lidí, kteří, byť jsou již vyššího věku, jsou stále mentálně výkonní, lidově řečeno duševně svěží. Povšimněte si například herců, kteří svou paměť trénují celý život až do vysokého věku. Podobně jsou na tom namátkou například vědečtí, výzkumní, či pedagogičtí pracovníci, lékaři, a mnoho dalších.

Oproti tomu existuje spousta tzv. „starých mladých“, tj. lidí, kteří ač je jim relativně málo let, jsou žijící „mrtvoly“. Jejich duševní výkonnost je, oproti jejich vrozenému potenciálu, nízká. Většinou je na vině právě slabé využívání svých mentálních schopností.

Je to velká škoda vidět, kolik lidí jen tak zahodí svůj život. Kolik lidí nevyužije svého vrozeného potenciálu k realizaci svých snů, životních cílů. Kolik lidí se nechá ovlivňovat konzumním životem namísto toho, aby sami tvořili a realizovali svůj vrozený potenciál.

Změňte přístup ke své mysli, budete se cítit lépe!

Trénink mysli, který vám nabízí projekt Mentem je vytvořen tak, aby vám pomohl tuto stránku vašeho života trénovat, a pomoci vám ke zkvalitnění vašeho mentálního výkonu. Je tady proto, aby vám pomohl nezakrnět. Aby vám pomohl udržet svůj mentální výkon na vysoké úrovni a vy si tak mohli svého života užíat plnými doušky. Dopřejte si to, stojí to za to!