Myšlení a řeč | Mentem.cz

Kategorie Myšlení a řeč

Úzkost, panické ataky a jak je zvládat (část druhá)

Jak odlišit úzkost, která nás chrání, od úzkosti, která nás ohrožuje? Které pocity a myšlenky člověk obvykle prožívá při panickém záchvatu? A jak se ze stavu zaplavení dostat zpátky k pocitu bezpečí? V první části článku jsme popsali, jak se stavy paniky a úzkosti můžou projevovat. Ve druhé části uvádíme 10 strategií k jejich zvládání.

" Život s úzkostí je, jako byste následovali hlas. Zná všechny vaše nejistoty a používá je proti vám. Stává se tím nejhlasitějším hlasem v místnosti. "

– Neznámý

Užívejte vitamín B6 a železo: tyto látky hrají zásadní roli při regulaci tvorby serotoninu v těle. Zdravá hladina serotoninu, který je také známý jako "hormon štěstí", vám může pomoci překonat negativní myšlenky a umožnit lépe se vypořádat s obtížemi, když nastanou.

Dýchejte zhluboka: Místo toho, abyste se během panické ataky jen zhluboka nadechli, snažte se dýchat do břicha. Při tomto typu dýchání se vaše břicho rozšiřuje a vystupuje místo hrudníku. Zkuste si představit, že máte v žaludku nafukovací balon. Výdechy můžou trvat o něco déle, než nádechy. Třeba vdechovat tři vteřiny a vydechovat čtyři.

Uvolněte svaly: Další užitečnou metodou je progresivní svalová relaxace, která v podstatě zahrnuje sevření a uvolnění každé svalové skupiny ve vašem těle. Můžete začít na prstech na nohou a postupovat dál nahoru. Střídavě napínáte jednu svalovou skupinu na několik vteřin a pak ji uvolníte asi na 30 sekund. Přesuňte se na další svalovou skupinu, až dokud nepřijdete ke svalům hlavy.

Pamatujte si, že neumíráte, ale máte panickou ataku: Připomeňte si, že to, co zažíváte, je záchvat paniky a pocity, které to přináší, jsou normální příznaky úzkosti. Popište své příznaky sobě samému, dovolte si je prožít, abyste je mohli nechat odeznít. Místo toho, abyste příznaky odsuzovali, si je prostě uvědomte. Připomeňte si, že je to jednoduše odpověď sympatického nervového systému, která brzy přejde. První věc, kterou lidé obvykle dělají, je snaha bojovat proti příznakům paniky a odsuzovat se za to, že je mají. Místo toho, abyste se zapojili do této sebedestruktivní aktivity, snažte se být se svými příznaky a uklidnit své myšlenky. To je nejlepší způsob, jak začít získávat kontrolu nad panickým záchvatem.

Omezte kofein: Nápoje a potraviny s kofeinem vás můžou dělat úzkostnějšími. Je to proto, že kofein stimuluje centrální nervový systém. Přílišná konzumace může vystupňovat úzkost a záchvaty paniky, protože stimuluje stresovou reakci "boj nebo útěk”. Omezení kofeinu je jednoduchý způsob, jak snížit každodenní úzkost. Buďte si vědomi všech zdrojů kofeinu, které mohou být ve vaší stravě, jako jsou různé nápoje, čokoláda, čaj a některé léky.

Pijte heřmánkový čaj: Nedávný klinický a laboratorní výzkum ukázal, že heřmánek není jen uklidňující, ale může také významně snížit úzkost.

Podívejte se na zábavný pořad: Pusťte si své oblíbené video nebo legrační sitcom. Tímto způsobem můžete odpoutat svou mysl od prožívané úzkosti a pobavit se. Dobrá aktivita snižující úzkost je vzít si šálek heřmánkového čaje a sledovat staré epizody např. televizního pořadu Přátelé.

Vybarvujte nebo tvořte: Fanoušci vybarvování mají zkušenost, že se díky této aktivitě cítí klidnější, šťastnější a uvolněnější. Když se zabývají svým koníčkem, říkají, že jejich starosti dočasně zmizí. Podobně i další umělecké a řemeslné koníčky mají moc zaměstnat mozek způsobem podobným meditaci.

Cvičte: Studie ukazují, že 20 minut cvičení je vše, co potřebujete ke snížení příznaků úzkosti. Cvičení vám nejenom umožní, abyste ze sebe měli lepší pocit, ale také zaplavíte tělo endorfiny. Někteří vědci dokonce věří, že zvýšení tělesného tepla, což je přirozený výsledek cvičení, může změnit neurální obvody, které řídí kognitivní funkce a náladu, včetně těch, které ovlivňují neurotransmiter serotoninu. Vědci se domnívají, že tato reakce může zlepšit vaši náladu, zvýšit uvolnění a zmírnit úzkost. Zkuste jít na procházku, proběhnout se, nebo si zacvičit jógu.

Budujte důvěru ve své schopnosti: Vzpomeňte si na zážitek, kdy jste čelili něčemu náročnému a jak jste to dokázali. Víra v sebe a vaši schopnost projít životními nevyhnutelnými obtížemi pomůže snížit "co kdyby" zítřka.

Připomínejte si během panické ataky, že budete v pořádku. Udržujte tyto tipy jako způsob, jak si pomoci, když vás zasáhne úzkost. Vyberte si ten, který pro vás bude účinný v daném okamžiku, nebo v průběhu času otestujte, co nejlépe funguje. Pocity úzkosti jsou bolestné a mohou oslabovat sebedůvěru. Najděte sílu, abyste s nimi vydrželi, než ustanou. Nemohou okamžitě odejít, ale brzy budou pryč. A pokud jste vyzkoušeli všechno, ale stále vám panické ataky komplikují život, požádejte o podporu klinického psychologa nebo psychiatra. Vyhledání pomoci může znamenat velkou změnu ve kvalitě vašeho života.

Zdroj: přeloženo dle článku Ilene S. Cohen, PhD.:

https://www.psychologytoday.com/blog/your-emotional-meter/201706/10-simple-tactics-manage-anxiety-and-panic-attacks

Úzkost, panické ataky a jak je zvládat (část první)

Jak odlišit úzkost, která nás chrání, od úzkosti, která nás ohrožuje? Které pocity a myšlenky člověk obvykle prožívá při panickém záchvatu? A jak se ze stavu zaplavení dostat zpátky k pocitu bezpečí? V první části článku popisujeme, jak se stavy paniky a úzkosti můžou projevovat. Ve druhé části uvádíme 10 strategií k jejich zvládání.

" Nejlepší využití představivosti je tvořivost. Nejhorší využití představivosti je úzkost. "

- Deepak Chopra

Máte pocit, že se vaše hrudní stěny svírají, jako by někdo stál na vašem hrudníku. Začínáte si znepokojivě uvědomovat rytmus dýchání a přemýšlíte, jestli váš další dech bude tím posledním. Je to, jako byste se topili, aniž byste byli pod vodou. Hlavou vám běží: "Nemůžu dýchat. Nejspíš umírám. Ještě jeden nádech."

Bušení srdce, dušnost a rychlá srdeční frekvence jsou jen některé z děsivých tělesných reakcí, ke kterým dochází při záchvatu paniky. Tyto příznaky se mohou zesilovat a narůstat, což vede k nekontrolovatelnému třesu, pocení, pocitu tlaku kolem hlavy a pocitu dušení.

Není možné předvídat, kdy záchvat paniky udeří, a nelze to ani ovládat. Častá obava pro někoho, kdo bojuje s úzkostí, je ztráta kontroly na veřejnosti, kterou doprovází pocit uvěznění v nepříjemné situaci jako v pasti a prožitek ponížení. Když úzkost udeří, můžete se cítit jako blázen - jako byste neměli absolutně žádnou kontrolu nad svou myslí. Stejně jako u všech chronických onemocnění, nemůžete se jen rozhodnout, že už panické ataky nebudete mít, nebo se jich plně zbavit pomocí léků. Nicméně se můžete naučit lépe zvládat svou úzkost v průběhu času a tak snížit množství panických záchvatů.

Porozumění úzkosti

" Úzkost může být definována jako reakce organismu na hrozbu, reálnou nebo představovanou. Je to proces, který je v nějaké podobě přítomen ve všech živých organismech. "

- Kerr, Bowen

Podle Murray Bowena, autora Teorie přírodních systémů, existují dva typy úzkosti: akutní úzkost a chronická úzkost. Příkladem akutní úzkosti jsou nepříjemné pocity, které máte při jízdě autem za špatného počasí a které vás upozorní, abyste řídili pomalu. Tento typ úzkosti vám připomíná jednat opatrně v situacích, které mohou být nebezpečné. Je to přirozeně se vyskytující alarm nebezpečí v těle, který je dobrý pro vaše přežití. Když se stresor vyloučí - například špatné počasí přestane nebo se dostanete do cíle - i akutní úzkost odezní.

Bowen uvádí: "Akutní úzkost je krmena strachem z toho, co je, zatím co chronická úzkost je živena strachem z toho, co by mohlo být." Když máte strach nebo obavy, je to obvykle proto, že uvažujete o tom, co by mohlo být. Chronickou úzkost pohání předvídání špatné události v budoucnu nebo strach z "co kdyby".

Kromě toho, když jste kolem lidí, kteří jsou úzkostliví, nebo jste vyrůstali s úzkostlivými pečovateli, budete s největší pravděpodobností jednat také s chronickou úzkostí. Dle Bowena je úzkost přenášena a vstřebávána bez podílu myšlení. Pokud vyrůstáme s chronicky úzkostlivými pečovateli nebo blízkými členy rodiny, osvojíme si tento způsob řešení situací. Naučili jsme se reagovat na budoucnost obavami. Pokud je to i váš případ, pořád se ale můžete naučit, jak lépe zvládat svoji úzkost.

Zdroj: přeloženo dle článku Ilene S. Cohen, PhD.:

https://www.psychologytoday.com/blog/your-emotional-meter/201706/10-simple-tactics-manage-anxiety-and-panic-attacks

Mindfulness: nepotřebujeme zázračné pilulky

Mindfulness je pojem hojně užívaný v moderních seberozvojových publikacích, které se záhy po svém vydání stávají bestsellery. Výraz mindfulness má poměrně širokou škálu významů, ale nejčastěji se překládá jako bdělá pozornost, všímavost nebo pozornost zaměřená na přítomný okamžik. S pojmem Mindfulness se neodmyslitelně pojí jméno Jon Kabat-Zinn. Tento profesor medicíny na Massachusettské univerzitě založil vůbec první Kliniku pro snižování stresu a Centrum mindfulness. Sestavil také první ucelený program pro snižování stresu (známý pod zkratkou MBSR). Kabat-Zinn definuje mindfulness jako „…uvědomování si, které vyvstává záměrným, nehodnotícím zaměřením pozornosti v přítomné chvíli na odvíjející se zkušenost okamžik za okamžikem.“ (2003). Skvěle je mindfulness popsán také v krátkém videu TED, které najdete na konci tohoto článku.

Proč máme právě pojem mindfulness čím dál častěji na očích? Může za to dnešní životní styl, který je zaměřený na výkon a efektivitu. Žijeme v neustálém závodu o čas a naše pozornost se tříští víc než kdy dřív. Jsme také náchylnější k syndromu vyhoření, který nás ohrožuje zejména v profesní oblasti a čím dál častěji i v rovině osobního života. A právě mindfulness nás může před vyhasínáním pomyslného vnitřního ohýnku ochránit.

Čím je mindfulness tak přínosný? Stovky studií na toto téma prokázaly, že trénink bdělé pozornosti má pozitivní vliv na tyto oblasti:

mírní depresivní nálady, snižuje úzkostné stavy a eliminuje stresový hormon Kortizol, zmírňuje chronickou i akutní bolest, snižuje krevní tlak, rozvíjí kreativitu, zlepšuje kvalitu spánku a imunitu, zvětšuje hustotu mozkové tkáně v centrech pro paměť a učení (přímá souvislost tohoto jevu se zlepšením funkce těchto center je ale teprve předmětem bádání).

Při těchto zjištěních není divu, že s nácvikem mindfulness zaexperimentovali také na některých amerických školách. V oblastech zužovaných chudobou a kriminalitou zavedli několikatýdenní kurzy mindfulness, což mělo na žáky blahodárný vliv – výrazně se snížila míra stresu a školáci také oceňovali uvědomování svých emocí a myšlenek. Běžně se kurzy mindfulness podnikají také ve velkých nadnárodních firmách. Zaměstnavatelé jsou si moc dobře vědomi, jak tím zlepší psychický stav svých zaměstnanců. Mnohdy totiž sami životnímu stylu bdělé pozornosti „propadají“.

V čem Mindfulness spočívá

Jádrem mindfulness je uvědomění si sebe sama tady a teď. Pozorování veškerých tělesných pocitů, svých emocí a myšlenek. Důležité je být pouze pozorovatelem a nesnažit se nežádoucí myšlenky či emoce potlačovat. Uvědomění, které přichází, nám může brzy pomoci odhalit původ pociťovaných emocí. Pokud pak víme, z čeho pramení naše emoce, můžeme je mnohem lépe uchopit a dále s nimi pracovat.

S tréninkem bdělé pozornosti přitom můžete začít hned dnes. Nepotřebujete k tomu nic speciálního. Pouze klidnou místnost a místo k sezení – zemi, nebo židli. Jakmile se pohodlně usadíte a položíte ruce volně na klín, pokuste se soustředit na svůj dech. Nijak se ho při tom nesnaže ovlivňovat. Různé směry tréninku doporučují k soustředění i jiné aktivity nebo předměty (tzv. kotvy), ale dech se využívá nejčastěji. Tímto způsobem se pokuste soustředit zpočátku alespoň pět až deset minut denně. Pokaždé, když se vaše mysl přestane soustředit na dech, nenásilně se k němu vraťte. Je velmi pravděpodobné, že se vám zpočátku bude na dech soustředit těžko, ale věřte, že to půjde snáze a snáze. Tímto způsobem se dostaneme do stavu hluboké relaxace a nastává ten správný čas pro nekritické pozorování našich vlastních myšlenek. Důležité je uvědomit si, že mnoho událostí v našem životě ovlivnit nemůžeme. Co ale můžeme ovlivnit je způsob, jak na ně reagujeme.

Rozšiřující video:

https://www.ted.com/talks/andy_puddicombe_all_it_takes_is_10_mindful_minutes?language=cs

Zdroje:

Kabat-Zinn, J. (2003). Mindfulness-based interventions in context: Past, present, and future. Clinical Psychology: Science and Practice, 10 (2), 144-156 https://www.vox.com/science-and-health/2017/5/22/13768406/mindfulness-meditation-good-for-kids-evidence lifehacky.cz/post/mindfulness-vselek-proti-stresu

10 překvapivých faktů o osamělosti

Odhaduje se, že více než 40% lidí pocítí během života bolestný pocit osamělosti. Navzdory tomu, jak je osamělost běžná, málokdo si plně uvědomuje její moc. Zde je 10 překvapivých faktů o osamělosti, které změní váš pohled na tento běžný, ale devastující psychologický stav:

Osamělost nezávisí na tom, kolik kamarádů a vztahů máme. Pocit osamělosti plně závisí na subjektivní kvalitě našich vztahů - jak moc se cítíme emočně vzdáleni od lidí kolem nás. Člověk může žít sám a necítit se osaměle, stejně jako žít obklopen lidmi a trpět osamělostí. Dokonce to není nic neobvyklého... Více než 60% osamělých lidí žije v manželství. Když manželské páry již nesdílejí nejhlubší pocity, myšlenky a prožitky, můžou se cítit odcizeně a osaměle. Lidé v takových vztazích věří, že jejich manžel/ka nemůže nabídnout tak hluboké porozumění, jaké by si přáli. Zatím co jejich strach může být oprávněný, může také plynout z faktu, že... Osamělost narušuje vnímání našich vztahů. Studie ukázaly, že pouze vybavení situace, kdy se lidé cítili osaměle stačilo k tomu, aby svoje vztahy hodnotili jako méně pevné a hluboké. Toto pokřivené vnímání často způsobuje, že osamělí lidé se ještě víc vzdalují od lidí, kteří by mohli zmírnit jejich osamělost. Navíc, jejich přátelé můžou také přistupovat k navazování vztahů s váhavostí, protože... Osamělost je v sociálních skupinách nakažlivá. Osamělost zanechává jasnou stopu - proto máme sklon všimnout si osamělých lidí kolem nás. Jedna výzkumná studie ukázala, že osamělí lidé byli během 6 měsíců vytlačeni na okraj sociální skupiny a překvapivě, to samé platilo i pro jejich přátele. Být takovým způsobem vytlačen "do chladu" má překvapivý účinek na naše tělo... Osamělost způsobuje větší pocit chladu. Studie ukázaly, že vzpomínka na situaci, ve které jsme se cítili osaměle způsobila, že účastníci výzkumu odhadovali pokojovou teplotu jako signifikantně nižší. Dokonce se snížila i jejich teplota těla. Pocit "vyhnání do zimy" rezonuje s naší evoluční minulostí, ve které odloučení od našeho kmene znamenalo ztrátu možnosti zahřát se u ohniště v srdci sociální skupiny. Opravdu se jeví, že lidské tělo reaguje na osamělost dramatickými způsoby... Lidské tělo prožívá osamělost podobně jako útok. Osamělost způsobuje okamžitou tělesnou odezvu. Zvyšuje krevní tlak a cholesterol, aktivuje naši tělesnou a psychologickou stresovou reakci. A proto... Chronická osamělost signifikantně zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění. U chronicky osamělých lidí ve větší míře hrozí rozvoj kardiovaskulárních onemocnění, protože jejich těla jsou v konstantním a neúprosném stresu. Osamělost ovlivňuje naše tělo i jinými způsoby... Osamělost potlačuje fungování imunitního systému. Osamělost způsobuje, že imunitní systém funguje méně efektivně, co z dlouhodobého hlediska zvyšuje riziko rozvinutí nejrůznějších onemocnění. I krátké období osamělosti se na naší imunitě může podepsat... Osamělí studenti vysokých škol měli slabší reakci na očkování proti chřipce. Několik týdnů osamělosti stačilo na to, aby imunitní systém studentů reagoval slaběji na očkovací injekci chřipky proti studentům, kteří se osaměle necítili. Osamělost je nebezpečná téměř jako kouření cigaret. Vědci shrnuli, že s ohledem na všechny vlivy osamělosti na tělo, reprezentuje osamělost velké riziko pro dlouhodobé zdraví a dlouhověkost. Toto riziko se dá srovnávat k zdravotním rizikům vyplývajících z kouření cigaret. Chronická osamělost zvyšuje riziko předčasného úmrtí o 14%.

Osamělost představuje důležité psychologické zranění a neměli bychom jej ignorovat. Pokuste se podniknout kroky, které vás vyvedou z bludného kruhu osamělosti, spíše než ty, které vás v něm budou nadále udržovat.

I pětileté dítě ví, že když se řízne do prstu, musí si ránu vyčistit a zavázat. Když dojde ale k zranění emočnímu (např. osamělost, odmítnutí, selhání), kdo z nás ví, jak si ránu ošetřit? Naše tendence je často "přežvýkávání" situace a sebe zraňování, které je srovnatelné s tím, jako bychom si do své rány stále znovu řezali. Zde je několik doporučení k emoční první pomoci, na základě práce Dr. Guy Winche:

Mluvte k sobě jako ke svému nejlepšímu příteli

Sára se po dlouhém a bolestivém rozvodu po několika letech rozhodla znovu hledat partnera. Zaregistrovala se na internetové seznamce, navázala kontakt se sympatickým vrstevníkem a domluvili si rande. Moc se těšila a pečlivě si na schůzku vybrala nové šaty. I když měla ze schůzky dobrý pocit, její partner sympatie neopětoval, po deseti minutách se omluvil a odešel. Sára zavolala své nejlepší kamarádce a ta jí řekla: “A co jsi čekala? Nejsi ničím zajímavá a ty nové šaty tvoje špeky stejně nezakryjí! Už máš prostě to nejlepší za sebou.” Přijde vám reakce kamarádky krutá? Máte pravdu – ta nejlepší kamarádka, která k Sáře promlouvala, byla ve skutečnosti ona sama. Proč jsme tak často mnohem laskavější k druhým než k sobě?

Uvědomte si, jak osamělost ovlivňuje vaše chování

Při sebe-průzkumu si Sára rychle uvědomila, že se na rande svého partnera ptala minimum otázek, co vedlo k jeho pocitu, že o něj nemá zájem. Navíc byla tak úzkostná, že se jen zřídka usmála a byla neustále napjatá. Když došla k tomuto vhledu, pocítila úlevu, protože obě věci lze změnit. V osamělosti máme tendenci svádět chyby na své neměnné rysy, místo toho, abychom se zaměřili na své chování.

Budujte aktivně své vztahy

Projevy pozornosti, soucitu, stejně jako praktická pomoc nebo dobrovolnické aktivity jsou jednou z nejlepších cest jak udržovat, ale i vytvářet nové vztahy. Pomoc druhým snižuje pocity osamělosti, zvyšuje pocit vlastní hodnoty a oblíbenost u druhých. Také je vhodnou příležitostí na seznámení pro ty, kdo mají strach navazovat nové kontakty s lidmi. Zaměření na druhé místo na sebe nás v konečném důsledku činí šťastnějšími. V případě, že okolnosti takové budování vztahů neumožňují, je velice účinným prostředkem proti osamělosti čtyřnohý kamarád. Pes (a i když existuje méně výzkumů, i kočka) skvěle tiší pocit osamění u lidí, kteří jsou izolovaní, trpící nemocí nebo psychologickým traumatem, a také u seniorů. Psi navíc umožňují navazovat přátelství při procházkách v parku lépe jako magnet.

Zde se můžete podívat na video o emoční první pomoci (možnost zapnout si české titulky): https://www.ted.com/talks/guy_winch_the_case_for_emotional_hygiene?language=cs

Zdroje:

https://www.psychologytoday.com/blog/the-squeaky-wheel/201410/10-surprising-facts-about-loneliness Winch, G. (2013). Emotional first aid: practical strategies for treating failure, rejection, guilt and other everyday psychological injuries. New York: Penguin group.

Ztrácíme kvůli stresu rozum?

Někteří se s ním vyrovnávají lépe, někteří hůř. Ale neexistuje snad nikdo, kdo by stres neznal. Začnou se nám třást ruce, čelo se nám orosí a cítíme, jako by nám někdo kolem krku utahoval smyčku. To jsou základní projevy stresu. Víte ale, že nám stres ovlivňuje činnost a vývoj mozku?

Co se děje uvnitř mozku

Při stresových situacích jsou v těle tvořeny látky pomáhající nám tyto situace zvládnout, mezi nimiž jsou adrenalin a kortizol. Zatímco adrenalin se vyplaví z těla velmi rychle, kortizol v těle může zůstat po celý den, což je pro náš systém nebezpečné.

Při větším množství stresového hormonu, kortizolu, který je tvořen v nadledvinkách, dochází k zastavení tvorby nových neuronů v části mozku zvaném hipokampus. Ten je důležitý pro správné učení, prostorovou orientaci nebo ukládání nových informací. Nadbytek kortizolu může také vést ke zvýšení tělesné hmotnosti, zažívacím problémům nebo srdečním chorobám.

Chronický (dlouhodobý) stres má negativní vliv na naše rozhodování a pracovní paměť a nutí nás chovat se impulzivně. Jsme tedy náchylnější k úzkostem a depresím. Dále je ovlivněna část mozku zvaná amygdala. Jinak se jí také říká mozkové centrum strachu. Stres zvětšuje její velikost a vytváří se v nás ještě více strachu a úzkosti. Je to tedy takový začarovaný kruh.

Velmi znepokojivým účinkem stresu na náš mozek je zvyšující se riziko demence a Alzheimerovy choroby. Ta je šestou nejčastější příčinou smrti. Bohužel na ni zatím neexistuje žádný lék. U starších lidí pak chronický stres způsobuje demenci a urychluje její růst.

Chronický stres má také za následek snižování hladiny neurotransmiterů, zejména pak serotoninu a dopaminu. Serotonin neboli hormon štěstí, nám pomáhá zvládat stresové situace a vyvolává v nás pocit dobré nálady. Měli bychom se tedy snažit serotonin v našem těle produkovat, pokud možno co nejvíce. Jak zvýšit produkci serotoninu v těle, se dozvíte v tomto článku.

Hodný stres pomáhá

Naproti chronickému stresu existuje i tzv. hodný stres. Eustres je příjemnou formou stresu a neškodí nám. Prožíváme ho například při sportu nebo jiných fyzických činnostech, při kterých jsme spokojení a nadšení nebo když prožíváme pracovní či studijní úspěch.

Lepší je stresu preventivně předcházet, než se ho později zbavovat

Slyšíte občas od svého okolí, že vás rozhází každá blbost? Podléháte často stresovým situacím? To znamená, že nejste na stres připravení, a vystavujete se tak rizikům uvedeným výše. Naučte se stresu odolávat a pokud vás náhodou stres popadne, nebudete mít takový problém se ho zbavit.

Možností, jak preventivně stresu předcházet je několik. Jednou z možností je stresem se průběžně „očkovat“. Stres v malých dávkách v nás vyvolává větší odolnost a tělo si na něj postupem času zvyká. Takové očkování však probíhá v každodenním životě a vy jej můžete cíleně vyhledávat. Pokud vám dělá problém komunikace s cizími lidmi, zeptejte se každý den náhodných lidí třeba na to, kolik je hodin.

Další z možností prevence stresu je zhodnotit, zda důvod, proč se stresujete, je důležitý. Nerozčilujete se jen kvůli maličkostech, které za to nestojí?

Zdroje:

https://bebrainfit.com/effects-chronic-stress-brain/ www.huffingtonpost.com/jenny-c-evans/how-stress-is-literally-m_b_6064966.html

Manipulace: věty, které obchází rozum a zasahují srdce (2. část)

V první části článku jsme se zabývali mechanismy, kterými manipulátor využívá druhé osoby k uspokojení svých cílů. Manipulace v nás obvykle vyvolává negativní pocity – provinilost, strach, pocit méněcennosti. V dané chvíli jsme zahlceni prožitkem a nepřemýšlíme racionálně.

Jestli se nám povede zavést do mozku kontrolku "pozor, manipulace!", příště manipulátora můžeme včas odhalit a nepřistoupit na jeho nebo její hru. Věděli jste, že manipulace může být i přehánění naší slabosti, abychom se vyhnuli nepříjemnému úkolu? Přečtěte si 9 častých typů manipulátorů a věty, které by mohli používat. Jaký pocit ve vás vyvolávají?

Typy manipulátorů

Statistik. Jádrem manipulace je věta "všichni, jenom ty ne...". Přehánění a zobecňování je metodou, jak vyvolat u druhého pocit viny a nedostatečnosti.

"Všichni normální kluci mají krátké vlasy." "Všechny holky v tvém věku už mají děti."

Diktátor. Silně prosazuje svou vůli s odvoláváním se na tradici a autoritu. Může trvat na setkání v prostoru, kde má převahu a kontrolu, např. kancelář, dům, auto nebo jiné místo, kde pociťuje vlastnictví a dobře prostor zná (a vy ne).

"Je mi jedno, co tě baví a nebaví. Řekl jsem, že půjdeš studovat práva tak, jako všichni muži v naší rodině." "Slušná svatba má být v kostele, jinak mě tam nedostaneš."

Chudáček. Rád by něco učinil, ale nedostává se mu dostatečných sil, hraje si na "hlupáčka". Zdůrazňuje své nedostatky a svou méněcennost. Nepříjemné úkoly neslyší, nebo je zapomene. Předstírá, že nerozumí, co se po něm chce. Pasivně-agresivním způsobem vás manipulátor dotlačí k tomu, abyste za úkol převzali zodpovědnost a udělali to za něj.

"Vůbec nechápu, jak máme dělat tu prezentaci a ještě mě strašně bolí hlava." "Já pokaždé u mytí nádobí něco rozbiju, raději se toho nebudu ani chytat."

Počtář. Dělá vždy to, co je pro něj nejvýhodnější. Střídá taktiku biče a cukru dle okolností, chová se v očích druhých nepředvídatelně. Lichotky a dárky můžou být prostředkem, jak si odčinit minulou chybu a usmířit si osobu, kterou chce dále využívat.

"Tome, tobě ty diktáty vždycky tak jdou, nechceš si dneska sednout ke mně?" "Já ti teď nemůžu půjčit na operaci, děti potřebují nové lyže a vůbec.."

Drsňák. Některé osoby zvyšují hlas během diskuzí jako prostředek agresivní manipulace. Základním předpokladem je, že jestli budou křičet dostatečně hlasitě, nebo ukazovat jiné negativní emoce, podřídíte se jejich přání a dáte jim, co chtějí. Agresivní hlas je pro zvýraznění efektu často spojený s výraznou řečí těla, např. pozicí nebo gestikulací rukama.

"Vypadni a vrať se, odkud si přišel, cizince tady nechceme!" "Tak ty jsi dělala přesčas, jo? Slyšíte všichni, jak mě moje žena podvádí a ještě mi lže??"

Břečtan. Zdůrazňuje svojí závislost. Chce, aby se o něj jiní starali, a tak se tváří bezmocně, bezbranně. Využívá péče a laskavosti druhých.

"Prosím, zůstaň tady, já to bez tebe nezvládnu, umřela bych strachy." "A co budu o víkendu jíst, když tu nebudeš? No, kdyžtak dojím ty staré sušenky ze skříně."

Obětavec. Obětuje se pro druhé a tvrdí, že nechce nic pro sebe, ale zároveň vybírá daň.

"Já ti vařím, žehlím, peru a ty se se mnou budeš jen hádat." "Vyzvednu tě na nádraží a ty mi pak uděláš radost a konečně se s ním rozejdeš."

Mafián. Jsem tvá záštita a ochránce, ale musíš mi sloužit. Postavíš-li se na své nohy, smetu tě. Kdo nejde se mnou, je proti mně.

"Brzy je dostaneme na kolena. Opovaž se ale ceknout."

Poslední spravedlivý. Neustálá kontrola, kritika, zesměšňování. Vyvoláním špatného pocitu ve vás získává psychologickou výhodu, nadřazenou pozici. Cokoliv uděláte, nikdy to nebude dost dobré. Nenabízí ale konstruktivní radu, pomoc ani řešení. V jemnější podobě může být kritika podaná jako humor nebo ironie, ale "píchá" stejně.

"Podívej se, jak vypadáš. Nedivím se, že tě z té zkoušky vyhodili." "Zase pozdě. Mně to už ani nepřekvapuje." "To bych o tobě neřekl.", "To jsi mě zklamal." "Kdyby maminka věděla,..."

Jak se bránit manipulaci

Jelikož manipulace zasahuje spíš emoce, než rozum, není snadné zastavit "toxický" pocit, který v nás vyvolává. Prvním a důležitým krokem je rozsvítit kontrolku "manipulace" v naší mysli. Zkusme si v takové chvíli uvědomit, že poznámka nepatří nám, je jen prostředkem k cíli manipulátora. Není nutné se omlouvat a vysvětlovat. Manipulativní věta by měla po nás "stéct". Můžete vyjádřit, že nerozumíte, na co nevhodnou otázkou naráží (tomu nerozumím… co přesně myslíš slovem...? Jakou situaci máš konkrétně na mysli...?). Manipulátorovi nenapovídejte, nechte ho podrobně vysvětlit, co chtěl říct. Často se dostane do úzkých.

Také je možné manipulaci nahlas pojmenovat a navrhnout, aby se rozhovor dále rozvíjel konstruktivně a bez úderů pod pás. Důležité je ale přijmout chybu, jestli je kritika druhé strany oprávněná a sám se vyhnout manipulativním větám.

Osobní integrita je nejlepší ochrana před manipulací

Neztrácejte čas snahou obhajovat se před lidmi, kteří vám nechtějí porozumět. Neplýtvejte energií, abyste se každému zalíbili. Pravidelně kontrolujte, čemu věříte. Když si nejsme jisti, čemu věříme, je velice snadné, aby někdo jiný, kdo si je svým přesvědčením jistý, zmanipuloval naše myšlení.

Zdroje:

https://www.psychologytoday.com/blog/communication-success/201510/14-signs-psychological-and-emotional-manipulation https://www.psychologytoday.com/blog/in-flux/201610/9-things-you-can-expect-manipulative-people-do Typologie manipulátorů (s výjimkou "statistika") dle Vališová, A. (2008). Jak získat, udržet a neztrácet autoritu. Praha: Grada.

Manipulace: věty, které obchází rozum a zasahují srdce (1. část)

Většina z nás někdy používá manipulativní věty, aniž bychom si toho byli vědomi. Na druhou stranu se také necháme zatahovat do situací a vztahů, do kterých jsme se vůbec nechtěli dostat. Základní pocit spojený s manipulací je provinilost, kterou v nás manipulátor vyvolává. Abychom svou vinu „odčinili”, uděláme to, co po nás chce. Díky pochopení základních mechanismů manipulace se můžeme vtažení do manipulativních vztahů vyhnout.

V mysli manipulátora

„Důležité jsou jen moje potřeby a přání“

Manipulátor je typicky přesvědčen, že jeho/její pohled na situaci je jediný možný, protože je nejvýhodnější. Všechny situace a vztahy jsou o něm/o ní. To, co si myslí a cítí druzí, není důležité. Narušení mého prostoru – fyzicky, emocionálně, nebo spirituálně – manipulátora nezajímá. Mohou se klidně živit na někom, kdo se na jejich úkor vyčerpává, slábne a ponižuje.

Nejlepším cílem manipulace je snadná kořist

Nejzranitelnějšími osobami pro manipulaci a využívání jsou lidé s nízkou sebeúctou, kteří snadno podlehnou lichotkám, ale i uvěří kritice. Často mají snahu za každou cenu druhému vyhovět. Mají strach z odmítnutí, můžou častěji než jiní lidé prožívat pocity viny, úzkosti, obavy. Obvykle jsou více závislí na partnerech.

„To ty zodpovídáš za moje štěstí.“

Manipulátoři mohou chtít, abyste převzali odpovědnost za uspokojování jejich potřeb, takže nezůstává žádný prostor pro splnění těch vašich. Vědí, že mají dobrou šanci zatáhnout vás do vztahu, protože jste laskavá, vnímavá, pečující osoba. Mohou zprvu živit vaši dobrotu lichotkami a zdůrazňováním, jak úžasná osoba jste. V průběhu času bude ale chvály za tyto vlastnosti ubývat. Jste ve službě někoho, komu záleží jen na tom, co můžete udělat pro ně.

Manipulace vždy útočí na city, obchází rozum

Cítíte v přítomnosti druhého vinu? Je-li opodstatněná, je vhodné přiznat chybu a omluvit se. Manipulátor ale typicky vyvolává u druhých vinu ze svých pohnutek. Jestli vlastně nerozumíte, proč se tak cítíte, je možné, že jste právě manipulováni. Pocit viny může vznikat i vyčítavým pohledem („vy si nic nekoupíte, když jste si zkoušela 5 párů bot?“) nebo jinou neverbální komunikací. Další formou manipulace může být ponižování, citové vydírání, apod. Na konci ani nevíme, co se stalo, zůstává jen provinilý nebo méněcenný pocit.

Manipulátor se snaží získat převahu a nadřazenost

„Mluvte první, abych zjistil, kdo jste, a našel vaše slabiny”. Mnozí obchodníci používají tuto techniku, aby vás poznali. Tím, že se vás v úvodu ptají na obecné a zvídavé otázky, mají čas vytvořit si základní představu o vašem myšlení a chování, z něhož pak mohou zhodnotit vaše silné a slabé stránky. Sami pak reagují tak, aby se vám zalíbili. Zahlcení fakty a statistikami. Některé osoby využívají „intelektuální šikanu” tím, že se tváří jako experti, např. v oblasti prodeje a finanční situace, v odborných diskusích i jednáních. Zdůrazňováním svých znalostí a zkušeností se staví do pozice, ve které snadněji prosadí své argumenty. Časový nátlak při rozhodování. Tohle je častá taktika v oblasti prodeje a vyjednávání. Manipulátor tlačí, abyste udělali rozhodnutí dřív, než jste připraveni. Pod tlakem a v napětí se zvyšuje pravděpodobnost, že se „zlomíte” a podřídíte požadavkům agresora. Zahlcení procedurami a byrokracií. Někteří lidé můžou používat administrativu a různé procesy k tomu, aby udrželi svou nadřazenou pozici a vám zkomplikovali život. Tato technika může také zdržet hledání faktů a pravdivých informací, nebo zakrýt chyby, které nemají být odhaleny. Manipulace tichem. Úmyslné neodpovídání na vaše hovory, zprávy, emaily apod. Manipulátor získává sílu tím, že vás nechává čekat a snaží se do vaší mysli zasít pochybnost a nejistotu.

Jak rozpoznat manipulaci

Jestli přede mnou pomlouvá druhé, nejspíš před druhými pomlouvá mně

Chcete-li znát snadný způsob, jak rozlišit manipulátora od empatických lidí, věnujte pozornost způsobu, jakým mluví o druhých ve vztahu k vám. Často bude mluvit o vás za zády stejným způsobem, jako s vámi mluví o druhých. Manipulátoři jsou mistři „triangulace" - vytvoření scénářů a dynamiky, která umožňuje intriky, rivalitu a žárlivost.

Věnujte pozornost činům

Zaměřte se na to, co člověk dělá a jak moc je to v souladu s tím, co říká. Pozorujte je bez toho, abyste pro ně hledali omluvy. Jsou osoby, které vás kritizují, poučují nebo shazují, opravdu tak bezchybné, jak se tváří?

Ve druhé části článku si představíme 9 typů manipulátorů a jejich klasické věty. Jaké metody používá diktátor, počtář, nebo chudáček? A jak se vůči manipulaci bránit? Přečtěte si v pokračování.

Zdroje:

Cenové kotvy: Čísla, která ovlivňují vaši útratu

Vzpomínáte si, jak řešil nepříjemné povinnosti hrdina dobrodružných románů Tom Sawyer? Z pracného a zdlouhavého natírání plotu udělal zábavu, kterou mu mohli ostatní jen závidět. A když už závidí, proč jim rovnou celou práci nepřenechat a ještě na tom nevydělat? Tak Mark Twain ve své knize před více jak stoletím zachytil jev, který dokáže proměnit zábavu v práci a práci v zábavu. Jste si jistí, že dokážete jedno rozeznat od druhého?

Lidské preference bývají vrtkavé a stejně nestabilní může být i rozdíl mezi příjemným zážitkem a nepříjemnou povinností. Řekněme, že vám nabídnu slušnou částku za to, že budete účinkovat ve filmovém komparzu. Musíte se dopravit na natáčení, navléct se do kostýmu a procházet se sem a tam mezi kulisami. Ke všemu si to nakonec se slibovanou odměnou rozmyslím a žádné peníze vám nenabídnu, takže se do práce můžete pustit leda zadarmo. Předpokládám, že teď už se do ní příliš nepohrnete. Ale co kdybych začala jinou nabídkou? Můžete si zahrát ve filmu! Dostanete kostým a budete se pohybovat mezi skutečnými kulisami. Takovou možnost nemá každý a samozřejmě si za ni budete muset náležitě zaplatit. A co teprve když vám tahle příležitost spadne do klína úplně zadarmo! První nabídka nastavila laťku a druhou s ní budete chtě nechtě srovnávat. Když byli při jednom z výzkumů účastníci rozděleni do dvou skupin a každá dostala jinou nabídku, jednou na placený a podruhé na proplácený poslech recitace, zájem zúčastnit se jí zadarmo později vyjádřilo podstatně více těch, kteří byli nejdříve seznámeni s nutností za ni zaplatit. Možná si říkáte, že nejste hloupí, víte, že se komparzu platí, a na podobnou nabídku byste rozhodně nekývli. Ale co když žádnou podobnou předchozí zkušenost nemáte? Věděli byste, jestli za zážitek s chutí zaplatit, nebo peníze sami požadovat?

Jsme bytosti zvyku a návaznosti. Naše volby se odvíjí od těch předchozích. Jakmile poprvé něco koupíme za určitou sumu, částka se nám dostane pod kůži a řídí naše další rozhodnutí. Tahle sudička nám tedy předurčuje, kolik jsme ochotní za stejné nebo podobné zboží utratit. Zkuste se teď zamyslet nad věcmi, které běžně kupujete. Je jejich přínos nebo potěšení, které vám přináší, úměrné částce, kterou jste na ni museli vydělat, nebo jste si prostě zvykli? To, že jste se jí vy a mnoho dalších konzumentů podřídili, ještě nezaručuje, že je opravdu rozumná. Klidně by totiž mohla být stanovena i náhodně. Když výzkumníci předvedli studentům zboží v hodnotě od deseti do sta dolarů, položili jim otázku, jestli by si daný předmět koupili za cenu určenou náhodným dvojčíslím. To představovalo výchozí bod pro jejich odpověď na druhý dotaz: Kolik byste byli ochotní za něj maximálně zaplatit? Lidé s vyšším počátečním číslem pak za zboží nabízeli vyšší sumy než ti, kteří náhodou dostali číslo nižší. Dokážete si představit, že za víno dobrovolně zaplatíte o 80% víc jen díky nahodilé cifře, která stála na počátku vašeho rozhodnutí?

Není snadné přiznat si, že naše představa o hodnotě věcí je poněkud mlhavá a snadno ovlivnitelná. Pokud ale jednou u pokladny zahoříte neodolatelnou touhou udělat prodavačce obsáhlou přednášku na téma „za nás byl chleba levnější“, zkuste si vzpomenout, že cenové kotvy dřímou i ve vaší hlavě.

Zdroj:

Ariely, D., Loewenstein, G., & Prelec, D. (2006). Tom Sawyer and the construction of value. Journal of Economic Behavior and Organization, 60(1), 1-10.