Články o mýtech spojených s fungováním mozku

Ženy a otcové na mateřské dovolené

Následující článek pojednává o osobách, které pečují celodenně o dítě. Omlouváme se dopředu otcům, případně jiným osobám, že budeme v této roli pro zjednodušení hovořit jen o ženách. Fakta uvedená v článku se vztahují v příslušných oblastech i na otce, případně na jiné osoby pečující o děti.

" Pracující matka je nesmyslné pojmenování, které jako by naznačovalo, že matka bez kariéry tráví čas lelkováním, sledováním televize a popíjením kávy. Ve skutečnosti je samo slovo MATKA synonymem pro jednu z nejnáročnějších a nejtvrdších prací vyžadovaných po jakémkoliv člověku. "

– Liz Smith

Početí a narození vlastního potomka je pro většinu nastávajících rodičů zásadní událostí, která zcela změní jejich životy. Nutno podotknout, že je to změna krásná a mnoho rodičů nalezne ve své nové roli jeden z nejkrásnějších smyslů svého života.

Nicméně je to také změna velmi náročná, v období před narozením zejména pro ženu, která prodělává ve svém těle i psychice velké změny. Jednak díky samotnému vývoji plodu a množství vyšetření, které musí absolvovat, aby se zjistilo, zda je dítě zdravé. Zčásti také díky velkým hormonálním změnám, které ženské tělo v těhotenství prodělává. Žena musí svůj život uzpůsobit tak, aby se potomek narodil zdravý. Mnohdy díky zdravotním komplikacím odchází brzy po početí na rizikové těhotenství a ztrácí tak často kontakt s prací a s životem, na který byla doposud zvyklá. Pro některé ženy je očekávané narození potomka vytouženou a očekávanou událostí. Jiné ženy jsou zprávou o svém těhotenství zaskočené, nicméně pokud se rozhodnou k tomu, že dítě donosí a porodí, musí se s touto situací ve velmi krátké době vyrovnat, což bývá často psychicky náročné.

Znamená to "vzdát se kariéry". Alespoň na nějakou dobu, která je nezbytná pro psychický a fyzický vývoj dítěte, a zpravidla trvá optimálně 3 roky.

Odborné studie ukázaly, že čerstvým matkám – prvorodičkám, se během těhotenství a po narození dítěte zvyšuje inteligence. Je to dáno tím, že žena musí zásadně změnit svůj život a v relativně krátkém čase se přeorientovat a naučit se novým činnostem, které nikdy nedělala. Je to o to náročnější, že se jedná o činnosti spojené přímo s péčí o zdraví a optimální vývoj nového života, který jí byl do rukou "svěřen". S tím souvisí i vysoký pocit zodpovědnosti. Žádná matka se nedokáže dopředu naučit, jak se má o dítě starat. Každé dítě je jiné a má svoje specifické potřeby. Proto jsou pro matku nejnáročnější první týdny po narození, tzv. šestinedělí, kdy je největší nápor na rychlé se přizpůsobení novorozenci, a hledání optimálních řešení v péči o něho. Matka se prostě musí během velmi krátkého okamžiku naučit příliš mnoho činností, aby neohrozila zdraví a život svého potomka. Kromě toho se její tělo pomalu dostává do stavu, před porodem, což trvá zpravidla nejen celé šestinedělí, ale i celý rok.

Existují mýty o tom, že ženy na mateřské dovolené "blbnou". Vědecké studie tato tvrzení vyvrátily, dokonce tvrdí, že výsledky inteligenčních testů, případně osoby o dítě celodenně pečující, neprodělávají žádnou zásadní změnu. Tento jev vysvětlují tím, že ženský mozek se musí přeorientovat na péči o dítě, která je, jak již bylo řečeno, velmi náročná zvláště pro prvorodičky, a zabírá tak většinu pozornosti matky. Dítě je totiž po narození zcela závislé na péči okolí. Matka se díky svým empatickým schopnostem musí i dítěti přizpůsobit a to v tom smyslu, aby s ním mohla komunikovat na úrovni, které dítě rozumí. Jak řekl Martin Luther:

" Máme-li děti vychovávat, je třeba, abychom se také stali dětmi. "

Je tedy zcela zřejmé, že se během mateřské dovolené žena učí a pak následně trénuje dovednosti, které jsou tolik odlišné od života, na který byla zvyklá před tím. To se týká i následného návratu do práce. Ten bývá pro mnoho žen velmi obtížný a náročný. Pomalu, ale přece docela rychle, se vrátit k předcházejícím úrovním (nejen) kognitivních dovedností.

Aby byl návrat do běžného života pro ženy příjemnější, nabízíme jim možnost tréninku kognitivních funkcí přímo z pohodlí jejich domova. Věříme, že jim přinese nejen mnoho zábavy, ale také užitku a usnadní jim návrat do pracovního života.

" Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne. "

– Ralph Waldo Emerson

Plasticita mozku

Lidský mozek je tvořen desítkami miliard nervových buněk – neuronů. Každá z těchto buněk je přitom spojena až s desetitisícem dalších. Do nedávné doby panoval názor, že jediné buňky, které se v těle neobnovují jsou buňky mozkové. Moderní metody výzkumu mozku však tento mýtus vyvrátily.

Stimulací mozku lze obnovovat mozkové buňky

Díky nejnovějším přístrojům lze mapovat činnost mozku a lze dlouhodobě sledovat vliv činností na jeho strukturu. Bylo opakovaně prokázáno, že stimulací určitých mozkových center dochází ke zlepšování jeho příslušných stávajících funkcí. Plasticita mozku je potvrzována funkčním zobrazování mozku a může být simulována např. v neuronových sítích. více

Mozek a mícha, jako centrální nervová soustava, je vysoce plastický. Denně vzniká až několik tisíc nových nervových buněk. více, ke stažení z CUNI Díky plasticitě neuronů se v podstatě člověk stimulací příslušných mozkových center vyvinul do dnešní podoby. A vyvíjí se dál.

Pokrok probíhá neustále

" "Současná děcka se nechtějí učit a jsou drzá." "Vyučovaná látka je nezajímá a neposlouchají." "Drogují, kouří a chlastají!" "Jó za našich starých dobrých časů, to fugovalo jinak". Docela časté komentáře, které můžeme slýchávat kole sebe. Včetně označení kauzální příčiny. My dospělí jsme dávno evolučně zastaralí, proto domnívat se, že současné děti musí být stejné jako my před 20 a více roky, je jednen z nejzásadnějších omylů dospělých. "

zdroj

Vývoj mozku od narození

Mozek a jeho základy se utváří prakticky ihned od početí. Už během prenatálního vývoje a v obodbí po narození je mozek nejtvárnější a nejcitlivější vůči stimulaci. Proto taky naše ranné zážitky rozhodujícím způsobem ovlivňují náš celý další život. Neznamená to ovšem, že posadíme naše děti k počítači a budeme po nich chtít maximální výkony. Mozek zraje v průběhu celého dospívání a během něho uzrávají různé kognitivní funkce. Děti je třeba proto stimulovat postupně s ohledem na jejich věk a v co největší možné variabilitě činností. Ale musíme si dát velký pozor na to, abychom je nepřetěžovali. V dospělém věku si své činnosti zpravidla řídíme již sami a stále máme potenciál se rozvíjet právě díky plasticitě mozku, v podstatě až do vysokého stáří.

Stimulací mozku ke změnám v neuronové síti

Výzkumy v této oblasti prokazují, že vlivem stimulace různých mozkových center dochází k pozitivním strukturálním změnám v neuronové síti. Laicky řečeno, mozkové buňky, které jsou přenašečem signálu, vykazují nárůst ať už ve své stavbě či ve smyslu nárůstu jejich počtu. Proto platí, že u lidí, kteří svůj mozek nijak pozitivně nestimulují a netrénují, dochází ke snížení (nejen) kognitivních funkcí. To lze však díky neuronální plasticitě napravit vhodným tréninkem. Jedním z nástrojů je pak právě online Mentem trénink.

Mozek se umí uzdravit i po úrazu

Plasticita mozku, nebo chcete-li jeho přizpůsobivost, se pozitivně projevuje v případě mozkových poranění nejrůznějšího původu. Pokud došlo ke zranění v některém z center zodpovědných za určitou funkci, tuto funkci, vlivem stimulace, tréninku a odborné neurorehabilitace přebírá některá z alternativních či sousedních oblastí. V odborných kruzích je známo mnoho případů, kdy zcela dříve zdravý člověk prošel některým ze závažných mozkových traumat, zranění, a díky následné odborné péči i vlastní snaze a tréninku se opět uzdravil. Až následná pitva ukázala rozsáhlá poranění mozku. I přesto byl ale tento člověk díky snaze a pomoci plnohodnotně žít svůj život.

Tyto zkušenosti a další výzkumy lékaře dovedli právě k již výše zmíněným poznatkům o mozkové plasticitě a jeho schopnosti přebírat funce zničených oblastí, eventuelně restrukturalizace, nebo-li přeuspořádání neuronových funčních sítí pro obnovení některých kognitivních a dalších funkcí mozku.

Seznamte se s mozkem

" Mozek je aparát, jehož pomocí si myslíme, že myslíme. "

– Julian Tuwim

Mozek. Záhadný a nejméně prozkoumaný orgán lidského těla. Je nejsložitějším orgánem, jaký jsme kdy poznali. Díky němu se člověk ocitl na nejvyšší příčce pomyslného žebříčku zemského tvorstva, a stal se tak, jak se dnes s oblibou říká, jeho „pánem.

Trvalo však několik stovek tisíc let, než se mozek člověka a jeho předchůdců vyvinul do dnešní podoby. Nejstarší nález z rodu Homo je starý přibližně 2,33 milionů let, druh Homo Sapiens se datuje od období přibližně před 800 000 lety.

Od vřískotu po slova

Mozek člověka prošel dlouhým a složitým vývojem. Měnil se vždy podle toho, jak se člověk učil a přizpůsoboval prostředí a naopak - člověk neustále využíval zvětšující se nejen fyzické, ale i strukturální kapacity svého mozku ke stále specifičtějším činnostem, z nichž alespoň za všechny zmíníme řeč či používání nástrojů.

Díky plasticitě mozku (tedy jeho schopnosti reagovat na aktuální potřeby), se mozek neustále rozvíjel a rozvíjí, až se vyvinul do dnešní podoby, kdy jsme schopní vykonávat velmi specifické činnosti - od velmi jemných manuálních operací až po složité záměrné plánování.

Drobek, který má na starosti celé tělo

Mozek dnešního člověka váží necelých 1,5 kg, přibližně tedy asi 2 % lidské hmotnosti. Kontroluje a řídí všechny tělesné funkce, jako je např. srdeční činnost, dýchání, trávení, pohyb, řeč, ale i samotné myšlení, paměť či vnímání emocí.

Dlouhou dobu se tradovalo, že mozek využíváme jen asi z 10 %, ale moderní výzkumy ukazují, že celý náš mozek je v neustálé činnosti. Dokonce i když spíme, zpracovává a třídí informace, přehrává paměťové obsahy a jeho aktivita může někdy dosahovat i aktivity podobné při bdění. Mozek zkrátka „nikdy nespí“.

Mozek spolu s míchou tvoří centrální část našeho nervového systému a řídí všechno, co člověk dělá. Je složen z přibližně 50 - 100 miliard mozkových buněk, které nazýváme neurony. Mozkové buňky nejsou mezi sebou spojeny kontaktně, nýbrž je mezi nimi malá štěrbina, která přenáší signál z jedné buňky na druhou pomocí chemických látek, nazývaných neurotransmitery. Jeden neuron je pak spojen s až desetitisícem dalších.

Až 432 km/h

Zajímává je i rychlost šíření přenosu nervového vzruchu, která se pohybuje v rozmezí od 2 m/s až 120 m/s v závislosti na oblasti mozku. To znamená, že informace se naším malým mozkem může šířit až rychlostí 432 km/h! Mozek přitom neustále vysílá obrovské množství výbojů - jen matně si tedy dovedeme představit jeho komplikovanost a složitost.

To hlavní, co něm víme, jsme shrnuli v článku: Jak funguje mozek?

Přečtěte si náš blog